Existují zavedené koncepce pohonu, které prověřil čas jako nejvýhodnější. Od klasické koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol se lidstvo přes chvíli poměrně rozšířenou architekturu "všechno vzadu" s motorem i poháněnými koly na konci auta naopak dopracovalo k revoluční koncepci "všechno vpředu".Přestože dodnes existuje několik výjimek zejména mezi sportovními auty, motor i poháněná kola vpředu jsou zkrátka nejvýhodnější na výrobu a také nejsnazší na řízení. Pokud vám chybí ve výčtu ještě jedna kombinace, pak máte pravdu. Motor vzadu s pohonem předních kol jsme opravdu nezmínili, a má to dobrý důvod. Pokusy něco podobného sestrojit totiž můžeme z pochopitelných důvodů spočítat na prstech jedné ruky.

Zobrazit všechny fotografiePokud nás paměť nešálí, jediná věc, kterou můžeme nazývat autem s touhle koncepcí pohonu, je vozidlo Dymaxion, za nímž stojí jistý Buckminster Fuller, americký konstruktér, který vozidlo sestrojil pro výstavu World's Fair 1933 v Chicagu. Vznikly ovšem jenom tři prototypy a auto se nikdy nedočkalo sériové výroby.A pak je tu ještě tohle Mini Cooper S V8 alias Cooper-Buick. Roku 1965 jej postavili Harry Ratcliffe a Jeff Goodliff z dílny BRT v britském Littleborough jako závodní auto, které mělo přinést spoustu výhod. Velký osmiválec Buick o objemu 3,5 litru sliboval velký výkon a titěrná karoserie Mini zase dokonalou obratnost.

Zobrazit všechny fotografiePrvotní nápad dává smysl, jenže hlava nám vážně nebere, proč se pánové rozhodli pro nešťastnou koncepci motoru vzadu s pohonem vpředu. Zřejmě nic lepšího nesehnali, motor se vešel skutečně jenom dozadu a podélně, takže jediný způsob, jak výkon přenést na kola, bylo poslat jej dopředu.K tomu sloužila hřídel vedená přímo mezi prostředkem interiéru k přední nápravě a diferenciálu z Jaguaru E-Type. Převodovka pocházela ze stejného auta, nicméně zůstala u motoru. Obrácený transaxle by už byla skutečně velká úchylárna. Přední kola dostala na Mini opravdu masivní 13" pneumatiky a všechna skla nahradil lehký Perspex.

Zobrazit všechny fotografieVýkon motoru tohoto monstra není znám, stejně jako případné závodní úspěchy. Pamětníci ale přiznávají, že se auto nedalo vůbec předjet, jelikož kvůli příšernému rozložení hmotnosti neustále klouzalo po závodní trati bokem. Řídit tuhle šílenost prý bylo jako hodit kladivo rukojetí napřed.Ovšem navzdory tomu, že tohle dílo působí jako domácí bastl, bylo údajně velmi kvalitně vyrobené a dokonce bylo i způsobilé pro silniční provoz. Jestli nevěříte, že ve Velké Británii přihlásíte cokoliv, tady máte důkaz. Po rychlém konci závodní kariéry se Mini vypařilo a zůstalo ukryto po 30 let, než se díky JD Classics v zuboženém stavu dostalo do rukou neznámého sběratele.Pokud jste se doteď báli zeptat, jestli někdo někdy dostal ten šílený nápad postavit auto s "obrácenou klasickou koncepcí", pak ano, dostal a dokonce jej zrealizoval. Ale jak jste asi tušili i předtím, bylo to úplně k ničemu - auto bylo vlivem vysokého výkonu, malého zatížení přední nápravy a umístění motoru vzadu extrémně nedotáčivé i přetáčivé zároveň. Zkrátka hloupý nápad.Foto: JD Classics