Z vozů se stahovací střechou se totiž rázem nestává hračka jen na dva měsíce v roce, obstojně se s ní dá jezdit klidně i v říjnu. Ideální chvíle pro třicetiletou edici Mini Cabrio, stylového britského drobečka s německou technologií.

Ještě, než verzi nazvanou Seaside omrkneme pořádně, musím říct, že mě docela těší, že jsem dostal do ruky prakticky základní variantu Mini. Něco málo už jsem dříve najezdil se silnými verzemi S a JCW, což jsou parádní turbomyši. Zkusit si základ je zajímavá změna.

A když říkám základ, tak myslím opravdu základ. Pod kapotou je jen jednapětka s výkonem 100 kW a jindy divoce zbarvený vůz je vybaven nepříplatkovou bílou barvou s mile infantilním názvem Nanuq white.

Teď si tedy posviťme na nejdražší prvek příplatkové výbavy, Seaside Edition v ceně 125 840 Kč. Tahle sada připomíná třicetileté výročí Mini Cabrio mnoha nenápadnými prvky. Především nápisy ve tvaru číslovky 30 například na boku vedle blinkrů, uvnitř na koberečku, uprostřed elektronů a kdo by to všechno přesto nepochopil, spolujezdec má před sebou nápis "30 years of convertible."

Seaside je také napsáno na volantu, na prazích dveří a na zádi vozu, uvnitř se zase auto honosí rámečky výplní dveří, které jsou inspirované pobřežím a za tmy decentně podsvícené. Jinak byl tenhle miník vážně obyčejnější, žádné kožené hrátky se sedačkami, žádné barevné variace a k tomu nějaký ten plast. Jenže díky kvalitnímu zpracování a efektivním vychytávkám auto ani trochu nepůsobí jako šunt.

Zvláštně vypadá jen pětipalcový displej přístrojového štítu, ale jakmile si člověk zvykne na jeho velikost, zjistí, že ukazuje všechno co má a je i docela přehledný. Řidiče může se staženou střechou a sluncem v zádech zaskočit, to na něm není vidět takřka nic. Stylová 8,8palcová obrazovka infotainmentu je dotyková a nabízí i několik tlačítek, lepší je ale kruhový ovladač na středovém panelu. Je po ruce, funguje svižně a nezanechává žádné otisky.

Po ruce úplně není vnitřní zpětné zrcátko, doporučuji posilovat břišní svalstvo, je třeba se k němu celkem natáhnout. Při letním svezení pak počítejte s tím, že výhled z něj lehce zacloní stažená střecha, která se neskládá do zavazadlového prostoru, ale jen se jednoduše načechrá na zádi.

Menší výtka se týká zavazadlového prostoru. Objem 160 litrů je odpovídající všemu, co se odehrává za zadními sedadly. Ty je nejlepší zablokovat větrolamem a nechat ho odvádět svou práci, protože sednout si tam může spíš drobotina, dospělák opravdu ne.

Vstup do zavazadlového prostoru je extrémně omezený, a to proto, že složená střecha se neskládá do kufru, nýbrž zůstává odložená na zádi vozu. Prostor pro velkou cestovní tašku by se tedy našel, problém je ji tam dostat. Následně je třeba pořádně zabouchnout, a tím pořádně, myslím opravdu POŘÁDNĚ. A přesto nemusí být víko třetích dveří dovřené.

Na drobném přístrojovém panelu se sice následně objeví hláška, o otevřeném zavazadlovém prostoru, ale snadno se dá přehlédnout. Problém není ten, že by pak měl řidič mít strach, že se víko otevře, ale v tuto chvíli nejde otevřít stahovací střecha. Řešení? Celkem snadné. V moderních autech se dočkáme otravného pípání při každém druhém "nezákonném" pohybu. Tady ale ne, přitom by se vyloženě hodilo.

Pojďme se blíže podívat také na pohonnou jednotku. Tříválec s obsahem 1,5 litru a výkonem 136 koní zrychlí z 0 na 100 km/h za 8,3 vteřiny a umí jet lehce přes 200 km/h. Fakt je ten, že motor se neustále drží v celkem nízkých otáčkách a je třeba ho trochu pobízet.

Ale ačkoliv Mini se v této motorizaci nepyšní žádným výkonovým náskokem od většiny vozidel na silnici, oproti verzím S a JCW je při jízdě pohodlné. Samozřejmě dost napomáhají pouze sedmnáctipalcová kola. Z vozu rázem není taková motokára, jako ze silnějších sourozenců, hrboly a nerovnosti zvládá lépe a není se třeba strachovat, že při každém projetém výmolu přijdete o kolo.

Po sešlápnutí plného plynu následuje i při zvolení sportovního režimu zhruba vteřinová prodleva. Možná až nepříjemně dlouhá. Jde tedy o přesný opak toho, jak se pedál chová při nízké rychlosti. Tam je naopak spolehlivý, předvídatelný a při rychlých rozjezdech příjemně citlivý. Na řidičovu žádost okamžitého rozjetí reaguje hned a pomáhá i hmotnost pouhé 1,3 tuny.

Zůstává navíc tradiční elán v zatáčkách a radost ze svezení, Mini umí být živé a řidiče při ostřejší jízdě podrží a nijak neposkakuje. Rychlé reakce volantu si také zaslouží pochvalu. Spotřeba se v klidu drží mezi 7-8 litry, i když se na silnici trochu bavíte. A to přece s takovým autem vždycky chcete.

Popularitu potvrzují prodeje, za celý loňský rok se těchto kabrioletů v Česku prodalo 40, letošní rok je Mini na podobné cestě, do konce září si našlo 32 nových majitelů. Nedá se říct, že by automobilka vyloženě objevila díru na trhu, to opravdu ne, spíš je tohle malé cabrio jedním z mála, které ještě na trhu zůstalo. Kdo chce po menším autě bez střechy sáhnout, nemá moc na výběr.

Tím v žádném případě nechci snižovat kvalitu Mini, ale kromě něj už si lze vybrat tak možná Mazdu MX-5, která má podobné prodeje, BMW Z4 či VW T-ROC. Škála zkrátka není úplně pestrá. Co by mohlo mluvit proti je cena.

Základní varianta 3,8 metru dlouhého auta začíná na 755 300 Kč a po několika příplatcích se hladce dostaneme na 1 005 970 Kč. Mini v této specifikaci má styl, kvalitu, na nic si nehraje a je zábavné. Ale na místě nakupujícího bych si prostě trochu připlatil a sáhl po silnější variantě S či JCW. I na úkor pohodlí.