Mercedes-Benz Sprinter 319 CDI
RADOSTI
Schopnost transportu, převodovka, motor
STAROSTI
Velikost, účelové zaměření
Má posedlost velkými auty zřejmě dosáhla svého vrcholu, protože si nevzpomínám, snad kromě Hummeru H2, že bych řídil tak velké auto, jako je devítimístný Mercedes Sprinter. Vlastně se s jeho hmotností 3500 kg a osmi místy pro cestující pohybuji na samé hraně toho, co mohu se svým řidičákem řídit.
K věci ale. Začnu tím, že je Mercedes-Benz Sprinter velký, má „zavazadlový,“ rozumějte transportní prostor o kapacitě deseti metrů krychlových, takže hravě pojme místo řidiče, spolujezdce, a pak ve třech řadách sedadla pro dalších sedm lidí. Plnohodnotná sedadla musím podotknout, i když k naprosté spokojenosti cestujících bych očekával třeba loketní opěrky. Jenže toto není komfortní Viano a v závěru se dostanu k tomu, že bez opěrek vlastně dává kabina smysl.
Skutečný zavazadlový prostor za poslední řadou sedadel je dostatečně velký na to, aby uvezl třeba osm kufrů, které řidič naloží (před hotelem, a o tom také až v závěru), několik pytlů brambor, dva bernardýny, televizi. V podstatě cokoli „osobního,“ a to myslím jako protiklad „nákladu.“ Nastupování dozadu probíhá přes posuvné dveře na boku za spolujezdcem, na levé straně dveře nebyly a logika říká, že není žádoucí, aby cestující vystupovali na obě strany, do silnice. Hmotné dveře se posunují bez větší námahy, navzdory evidentní hmotnosti proces otevírání a zavírání zvládne i člověk slabší než trénovaný kulturista, v porovnání třeba s francouzskou konkurencí.
Volkswagen Transporter 2.0 TDI
Stahovací okna jsou pouze u řidiče a spolujezdce, v rámci chladného podzimu jsem nijak netrpěl horkem, hlavně tedy má posádka, a zkusmo jsem si pohrál s klimatizací a umím si představit, že ani v parném létě nebude absence otevíracích oken nevýhodou. Krabici, kterou měl Sprinter na střeše, jsem odhadl na přídavnou klimatizační jednotku. Která sice příjemně zvládá upravovat teplotu v autě, ale zvyšuje profil vozu, takže na parkování v podzemních garážích mohu zapomenout. Podlaha Sprinteru? Cosi, co připomíná linoleum, takže úklid vyřešíte mopem a kýblem se saponátovou vodou. Ideální.
Pohledem osmi lidí, kteří potřebují přejet z místa A do místa B, přičemž tato vzdálenost je spíše v desítkách než stovkách kilometrů, v pořádku. Jízdní komfort je odpovídající, dlouhý rozvor samozřejmě koresponduje s projevy zejména na zadní nápravě, kdy poslední řada sedadel nadskakuje, jinak ale nelze si stěžovat. Optikou řidiče je třeba říct, že je Sprinter velký. Opravdu velký a to ve všech směrech. Na šířku a na délku je to nejpatrnější. Do zatáček je třeba si s rozmyslem ve velkém oblouku najíždět, parkoviště se tak stává adrenalinovou záležitostí, stejně jako úzké přivaděče ohraničené vysokými obrubníky. Je široký natolik, že někdy je těžké vejít se do zatáčky mezi bílé pruhy, a to pak reaguje asistent hlášením, že jsou pravá kola za krajnicí nebo levá v protisměru.