RADOSTI
Rychlost v přímce; provedení interiéru; trakce na kvalitním asfaltu
STAROSTI
Zmatkující převodovka; příliš tvrdý podvozek;
Nové áčko se mi opravdu líbí. Tedy až na ty polepy a karbonovou strukturou ztvárněné „rychlé pruhy“, které k autu ladí asi jako nízkotučná smetana ke špekáčkům. Každopádně polepy tady jsou a pokud se vám líbí, můžete je za drobný příplatek mít. Mně se nelíbí, takže bych mnohem raději jezdil normální verzí, která podle mého žádné cirkusové zkrášlování nepotřebuje.
Naším objektem zájmu je Mercedes A250 Sport, sportovnější derivát třídy A, který poznáte docela jednoduše a ze všech stran. Přední část si získává respekt širokými nasávacími otvory, z boku jsou patrné jiné prahy a na zádi nechybí decentní křídlo a něco, co se tváří jako výdechy brzd. Jsou ale zaslepené, takže jde jen o takovou designovou parádičku.
{{40}}
Uvnitř je všechno v nejlepším pořádku.
Pod kapotou pracuje zážehový motor, kterému byste podle označení přisuzovali objem 2,5 litru. To už ale dávno neplatí nejen u Mercedesu, takže to berte jen jako určení pozice v hierarchii pohonných jednotek, nad kterou v tomto konkrétním případě leží už jen vycizelovaná verze A 45 AMG. Přeplňovaný čtyřválec o objemu dvou litrů byl v našem případě naladěn na výkon 211 koní v 5500 ot./min. a 350 Nm v rozsahu od 1200 do 4000 otáček, pro který automaticky platí i spojení s dvouspojkovou automatickou převodovkou 7G-DCT a pohon předních kol.
Abychom měli výčet hlavních parametrů kompletní, zrychlení z klidu na stovku zvládne áčko za 6,6 sekundy a umí dosprintovat až na rychlost 240 km/h. To jsou parametry schopné bez problémů zadupat do země kdejaký hot-hatch. Nebo ne?
Na kvalitním asfaltu má A 250 téměř nekonečnou trakci.
Druhý, a v našich podmínkách podstatnější kámen úrazu vězí v opravdu tuhém podvozku. Tužší naladění k rychlému hot-hatchi vždycky patřilo, tady ale podle mého zašel Mercedes se „sportovností“ až příliš daleko. Na kvalitním asfaltu bude A 250 jistě rychlé jak čert, ale na většině tuzemských okresek nebude fungovat tak dobře, jako třeba Golf GTI.
V čem ale Mercedes vyniká, je provedení interiéru. Typický pohledem značky, neuvěřitelně luxusní pohledem jakékoli nejbližší (ovšem výrazně levnější) konkurence. Všechno je hezké nejen na pohled, ale i na dotek a nadto kvalitně smontované. Interiéru nedokážu nic zásadního vytknout, perfektní jsou i červeně prošívaná sedadla, které skvěle podrží a přitom z vás na delší cestě nevytřesou duši. Na zadních sedadlech už to s prostorem není tak skvělé, ale to se u hatchbacku tak nějak očekává, na přepravu většího počtu pasažérů je tady třída E nebo S.
Malým oslím můstkem se dostávám k cenám, které zdaleka nedosahují zmiňovaného „éčka“ nebo „eska“, za nejmenší Mercedes utratíte nejméně 603 992 Kč s motorizací A 180. My měli, jak už jsem zmínil, vrcholnou motorizaci A 250 s cenou od 796 583 Kč, zcela sériová ale pochopitelně nebyla. Na palubě nechyběla hromada příplatkové výbavy včetně paketu Sport a právě ten vyšperkuje vzhled o nárazníky, sportovní podvozek a tak podobně. Asi nemá cenu vyjmenovávat kompletní dvoustránkový výpis nadstandardní výbavy, zmíním jen finální částku 1 223 470 Kč, na které se náš kousek zastavil.
Verdikt
Mercedes A 250 Sport je dobré auto postavené pro dobré silnice. A v tom vězí i jeho největší negativum, i když přisuzovat ho autu by bylo nefér. Většina českých silnic stojí za starou bačkoru a tvrdý podvozek na nich zkrátka moc nesvede. Automobilka naštěstí nabízí stejnou motorizaci i bez paketu Sport a to by byla i má volba, pokud bych se pro Áčko rozhodl.
