Luxusních limuzín se totiž prodá výrazně míň, než relativně levného modelu IS, na kterém tak stojí kredibilita značky. Ne že by se o ní zrovna Lexus musel bát. Jeho mateřská značka Toyota patří k tomu málu ziskových automobilek, které dnes zůstaly a hlavně – trik s přejmenováním luxusnějších modelů pro americký trh nakonec vyšel i v Evropě. Lexus už všichni berou jako svébytnou značku a pomalu se stává synonymem kvalitního zpracování a maximálního jízdního komfortu.

IS 250 má ale jeden velký problém, který se jmenuje BMW řady 3. O ostatních soupeřích snad ani nemá smysl mluvit, jsou totiž úplně jiní. S trojkovým bavorákem pojí Lexus především pohon zadní nápravy. V dnešní době je to už celkem unikum a jasně naznačuje sportovní ambice. V případě Lexusu jde ale spíš o celkovou vyváženost. Podvozek vám sice sportovnější jízdu bez odmlouvání dopřeje, ale elektronický stabilizační systém se – podobně jako u Mercedesu – dá pouze ztlumit, nikoli vypnout. Na nějaké rozmáchlé driftování tedy můžete zapomenout, i když by k tomu sametový přísun výkonu vybízel.

Nic se nemá přehánět
Hlavní předností pohonu zadních kol tedy zůstává vyvážený jízdní projev. Při rychlejším nájezdu do zatáčky se neobjeví nedotáčivost, jako u většiny dnešních aut, naopak ucítíte jemný pohyb zádi, který vám pomůže k apexu. Není to nic brutálního, nic, co by vás vylekalo, spíš naopak. Hodně pomáhá také karoserie, která je sice větší a o 20% tužší, než u minulého modelu, ale je jenom o 50 kg těžší, což je zásluha širokého použití hliníku. Přední kola mají na starosti jen řízení, což se projevuje lepší odezvou na pohyby volantem, někdy možná až příliš ostrou. Zpětná vazba by na můj vkus mohla být lepší, ale dnešní elektrické posilovače v tomto ohledu prostě zatím na starou dobrou hydrauliku nemají.

K dobrému zážitku za volantem přispívá i míra nastavení volantu a sedačky. Interiér Lexusu asi nemá cenu popisovat. Mnozí hrdí majitelé bavoráků a mercedesů mi stejně neuvěří, že kvalita a sesazení materiálů Lexusu je o třídu výš, dokud to neuvidí na vlastní oči. Nemůžu se ale nezmínit o grafice barevné obrazovky palubního systému a satelitní navigace, která se jednoznačně řadí na vrchol všeho, co jsem dosud řídil. Nejde jen o rozlišení a kontrast dotykové obrazovky, ale i o příjemnou a nevtíravě moderní grafiku ovládacích menu.

Budiž ticho
Bezpochyby největším esem v rukávu IS250 je ticho, kterým vás oblažuje při jízdě. Pochopitelně záleží na kvalitě silnice, ale na dobrém asfaltu je absence obvyklých zvuků skoro až strašidelná. Dokonce i přední sluneční clony jsou potažené materiálem, který pohlcuje aerodynamický hluk vznikající na horní hraně čelního skla. Jak velký pokrok to je, poznáte až v momentě, kdy přesednete do některého z jeho soupeřů a začnou vás obtěžovat zvuky, které jste předtím nevnímali.

Svou zásluhu na tom má i motor. Pochopitelně je skvěle odhlučněný, ale sám o sobě vyniká až sametovou kultivovaností. Měl jsem možnost krátce se projet v dieselovém Lexusu IS220d, který sám o sobě (a ve srovnání s nafotvými protivníky) působí nadpozemsky kultivovaně, ale v přímém porovnání s benzínovým sourozencem se zdá být až urážlivě hlučný a podráží nohy nejsilnější stránce IS250.

Krasavec
Všechny argumenty, které jsem až dosud uvedl, ale v mnoha případech vůbec nebudou relevantní. Z pohledu motoristického novináře je to možná smutné, ale spousta a možná dokonce většina lidí si dnes vybere auto nikoli podle testů, ale zejména podle toho, jestli se jim líbí. A zatímco o designu současných bavoráků se vedou ostré polemiky, Lexus většina pozorovatelů na první pohled označí za velmi pohledné auto. Je až neuvěřitelné, jakou pozornost si auto na ulicích získává, dokonce i v masově rozšířené stříbrné barvě, natož v tmavě červené metalíze. To samo o sobě bude mnohým zákazníkům bohatě stačit. Důležité je, že i když tuhle volbu udělají tak trochu neinformovaně, rozhodně to nebude volba špatná.

Honza Koubek