Když se v roce 1964 začal prodávat Ford Mustang, stal se hitem. Chtěl ho každý a konkurence v podobě General Motors a Chrysleru si trhala vlasy. GM situaci vyhodnotilo rychle a prakticky ihned začalo s přípravami vlastního sportovního kupé. Chystala se pro něj nová platforma "F", ale ještě se nevědělo, jak se bude jmenovat.

Od dubna 1965 se už o soupeři pro Mustang mluvilo celkem otevřeně, ale teprve v červnu 1966 vydal Chevrolet oficiální prohlášení, že se mají mít všichni na pozoru. Týden po tom se konala vůbec první "on-line" živá konference, ve které byl ohlášen nový projekt. A později se objevilo i oficiální jméno, které také začínalo na C – Camaro. Na dotaz, co to Camaro znamená, odpověděl produktový manažer, že je to malé zvířátko, které požírá mustangy.

Produkční Chevrolet Camaro se ukázal 12. září 1966 a prodávat se začal přesně o týden později. Mělo napravit reputaci, kterou si Chevrolet poškodil modelem Corvair. Ten měl motor vzadu a i když nebyl vyloženě špatný, jeho řízení bylo trošku obtížnější. Ublížila mu především kritika v knize "Nebezpečný v jakékoli rychlosti". Chevrolet Camaro to měl napravit a skutečně – jízdní vlastnosti auta byly na tehdejší americké poměry znamenité. Pod kapotou kupé nebo kabrioletu pracoval buď řadový šestiválec 4,1 litru, nebo vidlicový osmiválec 4,9 l, 5,0 l, 5,4 l, 5,7 l a 6,5 l. Osmiválce měly výkony od 275 do 375 koní, šestiválec jen 157 koní.

Druhá generace Chevroletu Camaro se představila v roce 1970 a vyráběla se až do roku 1981 s drobnými změnami v letech 1974 a 1978. Právě tato generace doplatila na ropnou krizi a emisní předpisy, takže se snižoval výkon a z rychlého sporťáku se stala spíše líná lemra na loudání se krajinou a městem. Změnil se podstatně i design, který byl svými agresivními tvary velmi odlišný od uhlazených linií první generace.

Nejsilnější motor 6,5 l V8 měl výkon jen 240 koní, menší osmiválce nebízely jen něco kolem 150 koní. Výjimkou byl model Camaro Z28, který z osmiválce 5,7 litru nabízel 255 koní. Čtyřlitrový šestiválec v nabídce zůstal, ale s výkonem 110 koní díru do světa neudělal. Za zmínku stojí ještě to, že se Camaro z roku 1976 objevilo v novodobém akčním snímku Transformers.

Třetí genrace prodávaná v letech 1981 až 1992 opět trochu uhladila a především zahranatila své tvary, jak velel tehdejší trend. Pod kapotu se dostalo vstřikování paliva a čtyřválec. Ovšem oproti minulé generaci bylo nové Camaro o čtvrt tuny lehčí, což se pozitivně projevilo na jízdních vlastnostech a spotřebě.

Čtyřválec 2,5 l měl ale jen 90 koní, šestiválec 2,8 l 105 koní a osmiválce 5,0 l 145 koní s tím, že verze Z28 mohla být vybavena motorem s větší kompresí a o 20 koní vyšším výkonem. Camaro IROC-Z z roku 1985 už mělo 215 koní a v roce 1986 dostalo motor L98 o objemu 5,7 litru, který měl 220 koní, později až 240 koní. Nejvýkonnější Camaro Z28 z počátku 90. let mělo jen 245 koní.

Čtvrtá generace se vyráběla od roku 1992 do roku 2002. Stále používala starou platformu F, na které vyjelo i první Camaro před třiceti lety. Pod kapotou pracovaly šesti a osmiválce. Základní V6 3,4 litru měl výkon 160 koní, v roce 1996 zvýšil objem na 3,8 litru a výkon na 200 koní. Osmiválec "small-block" 5,7 litru nabízel 285 koní a později posílil na 305 a dále na 320 koní.

V roce 2002 byla výroba Chevroletu Camaro zastavena po 35 letech nepřetržité produkce. Trh se proměnil a Američané přestali auta vlastní výroby kupovat, protože objevili kouzlo evropských a japonksých vozů. Automobilkám trvalo dlouho, než se vrátili k tradici "muscle cars", ale pátá generace, která se prodávala od roku 2008, je spíše považována za stylový doplněk. Designem odkazuje na prapůvodní model z konce 60. let a výkony pod kapotou posunul americkou produkci mnohem dál. Nejsilnější verze ZL1 s kompresorem přeplňovaným osmiválcem má výkon šílených 580 koní a i základní šestiválcové motory mají minimálně 300 koní.

Poslední generace, která je na trhu od roku 2015 se vyrábí tradičně ve Spojených státech amerických.

Technická data: Chevrolet Camaro SS (1968)