Vůbec nejsem technologický barbar a odpůrce elektroniky v autech, naopak mne v některých ohledech fascinuje a naprosto chápu, že pokrok musí být. Vlastně jsou díky ní auta jako celek vyspělejší. Puristé možná namítnou, že tím utrpěla radost z řízení, a nemohu než souhlasit, ale o negativním přínosu elektronických „udělátek“ pro zábavu za volantem kázat nechci.

Bráno pohledem běžného uživatele, který vidí auto jako spotřební zboží stejně jako já třeba myčku na nádobí, jsou dnešní auta mnohem pohodlnější, snadnější na ovládání a jako dopravní prostředky celkově lepší, než kdy dříve. Nemám s tím problém souhlasit. Také jsem zpohodlněl a taková automatická převodovka nebo elektrická okénka jsou skvělé vynálezy.

Když se ale nechá auto prorůst elektronikou jako bůček, nevěstí to nic dobrého. Vlastně mi v autech nevadí elektronika samotná, ale fakt, že nemohu jejich funkci ovlivnit podle svého uvážení. Prostě mi neustále kecají do života! A rozhodně teď nemám na mysli direktivu, že se v této zatáčce rozhodně klouzat nebudu.Třeba samozatmavovací zrcátko. Chápu, že je dnes jakýmsi prvkem luxusní výbavy a pomalu levnější než klasické dvouvrstvé s mechanickým přepínačem. Vadí mi ale, že ne pokaždé chci ztmavit pohled ve chvíli, kdy uzná senzor za vhodné. Někdy prostě chci mít výhled dozadu i za cenu oslnění. Někdy si třeba jen spolujezdec potřebuje rychle rozsvítit interiérovou lampičku, kterou senzor také zachytí, ale já chci pořád vidět dozadu...

Bezklíčový vstup a startování. Přiznám se, že i já jsem se nechal časem tímto systémem ukonejšit. Třeba po týdnu ježdění v Range Roveru jsem byl natolik zpohodlnělý, až jsem očekával, že se mi na zatáhnutí kliky otevřou i bytové dveře. Úplně jsem se odnaučil sahat do kapsy pro klíče. Na první pohled tedy užitečná věc. Alespoň do chvíle, než nepřijdou mrazy, nevybije se baterie a nezblázní se celé auto, když zapnete zapalování, jak se mi stalo u jiného auta. Zoufalost, s jakou jsem se snažil zapalování vypnout za zběsilého poletování ručiček a blikání kontrolek, mne dodnes budí ze spaní. Hledejte v tu chvíli škvíru na rezervní mechanický klíč. Nakonec to vyřešil jiný klíč – stranová desítka pod otevřenou kapotou. Klid jsem měl až po odpojení baterie...

Automatické víko kufru. Prvotní myšlenka dobrá, ale jen v kombinaci s otevíráním/zavíráním pomocí gesta nohou. Se čtyřmi plnými igelitkami nákupu totiž není mezi saháním vzhůru po tlačítku a uchopením madla ve stejné výšce žádný rozdíl. A v každém jiném okamžiku, např. když si do kufru hodím jenom aktovku, pomalé dveře neskutečně zdržují.Elektronická parkovací brzda. Nechci se pouštět do nějakých úvah o nedostupné zábavě bez klasického mechanického „rukávu“, pravdou však zůstává, že kromě snadného vytvoření krizové situace mne už také z několika zachránila. A také chci mít jistotu, že mi v zimním období přes noc k sobě nepřimrznou brzdy.

Pokud se nechám trochu unést paranoiou, také chci mít jistotu, že budu moci auto kdykoliv nouzově zastavit, až se zasekne pedál plynu. Který se vlastně z principu zaseknout nemůže, protože je také elektronický. Takže znovu – až se elektronika pomátne a přidá plný plyn. Nebo uprostřed zatáčky zatáhne za ruční brzdu nebo zamkne řízení. Dobře, je to hodně přitažené za vlasy, ale u mechaniky mám alespoň hřejivou jistotu, že auto nemá vlastní hlavu.

Takže, elektroniku v autech ano, ale čeho je moc, toho je příliš.