Nejnovější A5 se úplně poprvé prodává ve verzi Avant, která nahrazuje tradiční a oblíbený kombík modelu A4. Důvod je jednoduchý, automobilka z Ingolstadtu totiž bude sudá čísla používat pouze u svých elektrických variant, a tu jsme v testu rozhodně neměli. Já jsem do ruky dostal pravý opak nabídky - naftový motor. A parádní.

Ale nejdříve exteriér, A5 prošla nějakými těmi změnami. Velikostně o takový rozdíl nejde, měří 4832 milimetrů, narostla oproti předchůdci o pouhých šest centimetrů. A podobné to je i s šířkou a výškou. Jinak šlo na první pohled o takovou šedou myš, hlavně díky šedé barvě Chronos za 27 700 Kč, které jsem velkým příznivcem.

Designem Audi nepřichází s žádnou revolucí, dál jde o elegantní sportovní kombík, který bude díky čistým tvarům velmi pomalu stárnout. Pravda ale je, že třeba díky rozšířeným podběhům kol se tváří sportovněji. Větší změny se týkají až zadní části, která poutá hlavně na digitální OLED světlomety, jenž umí každou chvíli vlastně vytvořit trochu jiné auto. Lze si totiž navolit osm různých párů světelných podpisů a vzhled vozu si přizpůsobit. Vlastně mě tahle blbůstka docela baví a osvětlený pás přes celou zadní část nevypadá zle.

Zvenku ještě zaujmou zapuštěné kliky dveří, vypadají jako klasické vyklápěcí, ale ve skutečnosti se nehýbou a mají pod sebou indukční senzor, po jehož zmáčknutí se dveře otevřou. Zkrátka moderní řešení.

Předchozí generace Audi měly ještě celkem tradiční přístrojovou desku, ale s tím je konec. A5 se představuje s takzvaným digitálním pódiem, které se designově velmi povedlo. Nechalo si v sobě to nejlepší z minulosti, ale je modernější. Naštěstí ne zbytečně moc. Přístrojový štít před řidičem má 11,9 palce a obrazovka infotainmentu 14,5 palce. Interiéru díky tvarům velice sluší, a to já nejsem vyloženě milovník velkých zahnutých obrazovek.

Žárlit nemusí ani spolujezdec, který si před sebe může nechat dát další 10,9 palcový displej. V tomto autě jsem se vůbec poprvé setkal se třemi displeji najednou a bál jsem se smíšených pocitů a elektronické přeplácanosti. Nedostavily se.

Z pozice spolujezdce jde o příjemnou výpomoc, nemusí se v případě ovládání menu nahýbat do středu vozu a mít pocit, že řidiče obtěžuje při řízení. Praktické to je hlavně třeba při používání mapy, i během nastavené navigace může spolujezdec na své obrazovce s mapou hýbat a s tou, na kterou se dívá řidič, se nebude vůbec nic dít. Samozřejmě dokud nezmění cíl. No a přinejhorším jde celá obrazovka snadno vypnout, obecně rušivým elementem není.

A ještě multifunkční kožený volant s hliníkovým vzhledem. Má také moderní háv, ale z nějakého důvodu mi připomínal ty z opravdu starých Audi, příjemně nakombinované současným střihem a tlačítky. Na delších cestách, kam tento parádní nafťák patří, si lze zase slušně užít 16 reproduktorů s 3D zvukem. Důležité je, že vnitřek působí díky kvalitním materiálům velmi poctivě. Stejné je i jeho zpracování.

Zaujal mě taky dotykový panel ve dveřích řidiče, na kterém se dělalo všechno od sklápění zrcátek, aktivování dětské pojistky až po zapínání mlhových světel. Jeho drobným nedostatkem je to, že když už skutečně přijde čas na mlhovky, bylo by lepší odklánět co nejméně oči od silnice a věnovat se pouze jízdě.

Z maličkostí, která předchozí Audi neměla, se mi asi nejvíc líbil parkovací asistent, který v centimetrech měřil vzdálenost od daných překážek. Jde o zajímavou vychytávku, protože jeden by se až divil, kolika řidičům nestačí zrcátka ani kamery.

Interiér S se sportovními sedadly byl u testovaného modelu černý s prošíváním v béžové barvě Cardamon. Sedadla mají manuálně výsuvnou stehenní opěrku a tvarované bočnice pro lepší oporu, bederní opěrka se zase dá nastavit vertikálně i horizontálně ve čtyřech směrech. Ve zkratce? Sezení je skutečně pohodlné. A do paketu za příplatkových 67 tisíc spadá mnoho dalšího, včetně čalounění stropu z černé tkaniny nebo pedálů z ušlechtilé oceli.

Jinak se uvnitř prvků S vyskytuje minimum, vyniká spíš praktičnost a útulnost, ta asi úplně nejvíc. Hlavně za tmy a s využitím ambientního osvětlení. Rychle zjistíte, že do tohohle auta se budete rádi vracet.

Základní objem zavazadlového prostoru je 476 litrů, což nezní u 4,8 metru dlouhého kombíku nijak impozantně. Liftback má navíc jen o třicet litrů méně.

Kdo se ztrácí v tom, co dělá který druh hybridního pohonu, ten by měl zbystřit. Tato generace A5 má novou generaci 48V mild-hybridního ústrojí, které je označovaná jako MHEV plus. To znamená, že oproti tradičnímu mild-hybridu zvládne i samotnou bateriovou jízdu.

Takže naftový přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec s pohonem všech kol o výkonu 150 kW, s kroutícím momentem 400 Nm a zrychlením těsně pod sedm vteřin, startuje a pomalu se rozjíždí na elektřinu. Samozřejmě dokud není venku teplota okolo bodu mrazu, v tu chvíli se ozve typické naftové bručení, za studena navíc docela hrubé. Ještě rychle dodávám, že toto je jediný diesel, který má Audi pro A5 v nabídce.

Ale musím říci, že MHEV plus je pro mě velmi příjemným překvapením a moje zkušenost je taková, že v určitých chvílích má blízko ke klasickému hybridu.

Samozřejmě nejde o typický hybrid, Audi vám neumí přepnout na baterii když jedete čtyřicítkou po městě, ale pomalé rozjezdy z křižovatek a postávání na semaforech umí skvěle.

Potvrzuje se tu, že se baterie ve vozech stávají téměř jejich pevnou součástí. A5 umí s mild-hybridem perfektně plachtit a díky skvělému odhlučnění mnohdy zjistíte, že motor nepoužívate až při pohledu na otáčkoměr. Odpojení a zapojení do akce na dálnici ani nepoznáte.

Přiznám se, že jsem od motoru čekal větší zátah, cokoliv nad 200 koní - v tomto případě 204 - má většinou mojí pozornost. Tenhle nafťák nepřidá kopanec do zad, ale zrychlit umí slušně a líbila se mi vytrvalost, s jakou dodával sílu na dálnici. Tam se vlastně nedá unavit.

Ale v případě zájmu o rychlejší dodávání výkonu je lepší přepnout do sportovního režimu, protože motor se rád drží v nízkých otáčkách a podle toho sedmistupňová dvouspojková převodovka také reaguje.

Vynachválit jsem si nemohl adaptivní podvozek DCC, který se prezentuje hlavně komfortním svezením, ale bylo na něj spolehnutí také v zatáčkách. Nová A5 dělá většinu věcí opravdu dobře a takřka neupozorňuje řidiče na jakýkoliv nedostatek. Pomáhá ve městě, radost dělá na dlouhé cestě.

S plnou nádrží navíc klidně ukáže dojezd přes tisíc kilometrů, a to těší asi každého polykače kilometrů, hlavně toho, co si užívá dlouhých tras. Během nich se spotřeba ustálí na zhruba 6,5 litrech. Městská spotřeba míří k číslu osm, ale pozor, v těch nejpříznivějších podmínkách to zvládne naftový pohon i pod pět litrů.

A5 nově poskočila do kategorie vyšší střední třídy, úroveň základní výbavy je podstatně vyšší. S testovanou motorizací startuje na 1 470 900 Kč a s konfigurací se posouvá na 1 852 100 Kč.

Mezi příplatky patří například digitální klíč za 6 tisíc korun, tažné zařízení za 32 700 korun, elektricky nastavitelná přední sedadla za 22 800 korun či Paket Tech plus za 67 800 korun, do kterého spadají například matrix LED světlomety, kamery snímající okolí a detekce cestujících vzadu. Lehce nad 60 tisíc připlatíte také za interiér S se sportovními sedadly.

Výběr si může kdyžtak ještě každý proškrtat, to už je na chuti majitele, každopádně pod dva miliony je k dispozici elitní rodinný vůz. S naprostým minimem slabých stránek. Moderní kombi ze staré školy.

Životy novinářů s testovanými vozy jsou krátké. Často jde spíš o taková randíčka, během kterých se hlavně oťukáváme. S A5 Avant jsem měl možnost být trochu déle a spadla do vzácné kolonky vozů, které se mi nechtělo opouštět. Proč? Spolehlivost, pohodlí a každodenní využitelnost dělají z tohoto Audi takřka perfektní vůz. Směle lze říct, že se povedlo.