Test Hyundai i20 N 1.6 T-GDI, neposedného raubíře
Jak jezdí tahle kapesní raketa od Hyundaie?
Nemám moc rád taková ta laciná petrolheadská kréda jako objem ničím nenahradíš a podobně. Ale jestli existuje jedno, které opravu vyznávám, pak je to „slow cars fast“.
Český překlad pomalá auta rychle je trochu unylý a nezní tak úderně, jako anglický originál, takže mi, prosím, odpusťte drobný anglicismus. Skutečnou řidičskou zábavu si za volantem užijete až ve chvíli, kdy si ji musíte odpracovat.
Jasně, také to bude tím, že na opravdu mega rychlé auto nemám. A možná také tím, že když má člověk téměř od začátku své řidičské kariéry díky své profesi čas od času přístup k opravdu rychlým autům, tak takové auto prostě nutně vlastnit nepotřebuje.
Ale i kdybych si mohl vybírat, pořád sáhnu raději po něčem jako je Subaru BRZ než BMW M4.
I proto jsem dozrál do aut jako Mazda MX-5, skoro závodní Citroën C1 nebo veterán Fiat Panda s mrzkými 30 koňmi. I když to už je vážně trochu moc. Teda málo. I ta cé-jednička byla v přímce fakt pomalá, takže jsem ji vyměnil za něco trochu schopnějšího.
Ale i tak se mi trochu stýská. Kouzlem pomalých aut je hlavně to, že je můžete řídit jako naprostý chuligán, a stejně si to nechají líbit. A když už se něco nedej bože pokazí, stane se to v relativně malé rychlosti a nestojí to tolik peněz.
S podobným přístupem vytáhl Dale Lomas z projektu Bridge to Gantry svůj bývalý Citroën C1 pro 24hodinový závod ve Spa-Francorchamps (ano, opravdu se něco takového jezdí a je to neskutečná sranda, i když jedno kolo trvá kolem 3:40 min.) na deštěm zmáčenou Severní smyčku Nürburgringu.
Na onboard videu předvádí, jak i litrový tříválec s 68 koňmi bohatě stačí, když máte nízkou hmotnost, dobrý podvozek, v rukách něco najeto a počasí na své straně.
Jezdit v dešti na Nordschleife není úplně příjemné a i ta nejrychlejší auta musejí výrazně zpomalit. To platí i pro malý červený Citroën, ale ne zase tolik, takže se síly trochu vyrovnávají.
Z toho důvodu pro něj není problém držet se výrazně schopnějších sportovních aut a v několika případech je i triumfálně předjet. Auta jako Renault Clio RS, Hyundai i30 N nebo BMW M3 tady najedou moc neznamenají.
Základem je zachování setrvačnosti, protože každé drobné zpomalení je v takhle ukrutně nevýkonném autě dost znát. A táhlé kopce na Ringu jsou i v rychlých autech nekonečné.
Jasně, prohánět plnotučnější sporťáky po Nordschleife je prostě slast, ale tahle výjimka potvrzuje pravidlo. Něco mi říká, že byla chyba to auto ještě prodat.
Ford Fiesta definitivně končí. S ní také extrémně populární ostrá verze ST. Rozloučili jsme se stylově na Masarykově okruhu v Brně.