Praktičnost, schopnosti na i mimo asfalt, cena
"Nutnost a nuda" manuálního řazení, "pouze" pět sedadel
Hned na začátek musí upřesnit a poznamenat, že hodnocení "Radosti" a "Starosti" o pár řádků výše beru ve vztahu k novému Sorentu, které jsem testoval před pár dny, ovšem v odlišené výbavě, a proto jsou tam negativa uvedena v uvozovkách. Lze je brát do určité míry s nadsázkou. Respektive pokud jsem tomuto Sorentu dal méně hvězdiček než tomu předchozímu, tak jen proto, že to minulé mělo velmi blízko k ideálu, k dokonalosti v kategorii velkých aut. Zmíním se o tom ještě v závěru...
Přejdu komentář na téma kabina s odkazem na minulého test Sorenta a zmíním jen dvě odlišnosti. Tou první je absence třetí řady sedaček - toto je pětimístná verze, bez dvou sedadel ukrytých pod úrovní zavazadlového prostoru. A zásadnější záležitost - mezi předními sedačkami není volič automatické převodovky, ale klasická řadící páka šestistupňového manuálu.
Pohonné ústrojí v tomto Sorentu se skládá z obligátního a nám již známého čtyřválce s objemem 2.2 litru a výkonem 200 koní. Motor se mi líbil už v minulém testu a líbil se mi i teď. Jakkoli většinou začnu při jízdě s velkým SUV drmolit cosi o potřebě šestiválce, tak ne, tady motor opravdu k autu pasuje a nezaostává za podvozkem a jízdními schopnostmi obecně. Mezi všemi čtyřmi hnanými koly a motorem pracuje šestistupňová, přímo řazená převodovka.
Raportáž: Nejlepší SUV pro nemajetné hip-hopery. Yeah bro!
Nehty vám neostříhá - myšleno tak, že nejde o žádný dramaticky rychlý mechanismus s drahami přesnými jak výpočet počítače v NASA, ale chod v drahách je pevný, tuhý, přesný, tak akorát dlouhý, jeden si nemá na co stěžovat. I délka jednotlivých stupňů odpovídá charakteru vozu, při nižších kvaltech auto snadno rozjedete, vyšší stupně motoru odleví a připraví ho na dálniční pohodové tempo bez akustických ruchů.
K ovladatelnosti už jsem se vyjadřoval minule a nyní snad jen navíc přidám zmínku o tom, že jsem vyrazil do terénu. Žádný offroadový trial, aby bylo jasno, na tohle Sorento není a nemá být, ale pokusil jsem se představit si a vžít se do role skutečného majitele vozu a sjel za za naší metropolí mezi přilehlé satelity a pokusil se mezi vesničkami jezdit po cestičkách, v polích,... a simulovat tak výlet na hory, do lesa, prostě tam, kam s velkým autem plným lidí a zavazadel reálně můžete a chcete vyrazit. Sorento zvládalo vše bez potíží.
Když jsem se dokolébal už skutečně na nezpevněný podklad, "zamkl" jsem si pohon všech kol, ale jen proto, že jsem měl potřebu tlačítko zmáčknout, než že bych registroval nutnost udělat to v zájmu jízdy a pomoci průchodnosti. Projel jsem i pole s kukuřicí, vyškrábal jsem se hravě do kopce pod lesem, ve vysychajícím korytě potoka jsem vyzkoušel jízdu v bočním náklonu. Znovu říkám, nic drastického, přesto ale už jsem volil takové nájezdové a přejezdové úhly, kde by běžná auta "zůstala viset." Sorento projelo vše bez potíží.
V samém závěru bych asi řekl, že pokud bych já osobně měl kupovat Kiu Sorento, tak by to bylo s automatickou převodovkou. Ta se mi osvědčila, nijak mne nenutila k řidičské angažovanosti - kterou u obřího SUV nečekám, fungovala jak měla. Nicméně je tady cenový rozdíl a právě ten může být zásadním důvodem k volbě dané specifikace. Sorento, plně vybavení, s pěti sedačkami, přijde na necelý milion korun, vůz s automatem stál bratru 1,2 milionu. Kdo ví, co chce, tak se Sorentem nešlápne vedle tak či onak, každopádně preference cena versus převodovka může být zřejmě tím zásadním dilematem.
