Výbava, prostornost, komplexní praktičnost
Snad cena, tedy při neobjektivním náhledu na věc
Kia Sorento ušla velký kus pomyslné cesty, mám dodnes v živé paměti, když jsem testoval někdejší generaci na rámovém podvozku, která se kolébala do všech stran při každé změně směru či pouhé akceleraci/deceleraci. A která byla, jako pravověrný offroad, fantastická při jízdě terénem. Teď je ale rok 2015, do terénu už (s nadsázkou) nikdo nejezdí, a tak i Sorento je jiné, než bylo dřív. Přestože v terénu se v žádném případě neztratí, jak si řekneme později, tak je civilnější, příjemnější na každodenní jízdu.
I když - a pojďme rovnou ke konkrétním aspektům vozu, Sorento je velké, opravdu velké auto a tak, pokud jezdíte každý den jen a pouze do města, mohou být jeho rozměry trochu na obtíž. Než se přesunu za volant, prohlásím ještě, že Sorento je velké auto (vím, to už jsem říkal) a s tím souvisí také vzhled - z gigantického kusu techniky neuděláte drobné a elegantní auto ani kdybyste se rozkrájeli, přesto ale chci říct, že Sorento tak, jak vypadá, se mi vcelku líbí. Chápu jeho robustnost a vzhledem k ní mi design vozu připadá v rámci třídy a parametrů poutavý.
O pohon Sorenta se stará 2,2litrový naftový čtyřválec s výkonem 200 koní. Motor lze dostat s přímo řazenou převodovkou, my využívali ale šestistupňový automat, který posílal výkon na všechna čtyři kola. Jeden by chtěl říct něco ve stylu "šestiválec by byl lepší," je ale fakt , že výkonově agregát autu stačil. A co víc, nebyl nijak hlučný, spíše naopak, ruchy jsem evidoval až za jízdy ve vyšších rychlostech a to ty aerodynamické, od velkých zrcátek.
Takže na motor si nemohu nijak stěžovat. Vyrazil jsem s autem do lehčího terénu, jen proto, abych to vyzkoušel než že bych měl potřebu se sedmimístným vozem dráždit offroad, a Sorento projelo jak louku s mokrou travou, tak šotolinovou cestu a hravě se otočilo na kraji lesa přes mez a nějaké kořeny. Víc jako důkaz o tom, že mne auto nenechá ve štychu v zimě na parkovišti nepotřebuji.
Automatická převodovka řadí tak, jak se k vozu tohoto charakteru hodí, žádná zběsilost ve stylu F1, ale pomalá jako hlemýžď také není, prostě funguje dobře a pak je tady točivý moment 441 Nm v širokém spektru otáček, který bez ohledu na zařazený stupeň "tahá" a uděluje vozu slušnou dynamiku.
Apetit vozu vyřešíme šmahem, jezdil jsem za nějakých devět litrů a to jsem auto nijak nešetřil. Věřím, že s klidnějším přístupem bych se (s takto velkým strojem!) dostal na osm "a něco," možná ještě méně, ale i tak jsem se spotřebou spokojený.
Sorento je velké auto, znovu to opakuji, tentokrát ve vztahu k jízdním vlastnostem. V některém z našich prvních testů jistě najdete podrobný přehled technických vylepšení, kterými auto mezigeneračně prošlo a díky kterým se v zatáčkách nenaklání... Podvozek je měkký, plavný, i přes dlouhý rozvor při jízdě na nerovnostech nepronikají do kabiny přílišné rázy.
Sorento se chová jako velkým přerostlý hatchback. Reaguje na řízení, byť to je takříkajíc bez citu, skládá se do zatáčky poměrně ochotně, byť silnice v našich končinách by mohly být pro potřeby Sorenta o dvacet procent širší. Do zatáček je tu a tam potřeba si nadjet. Parkování? S kamerou, která vidí do všech stran, i dopředu či shora, není obtížné manévrovat v uzavřenějších místech, podzemních parkovištích, užších uličkách. Tohle opravdu funguje.
