Fungující systém pohonu a jeho dynamika, kvalita zpracování, prostorný interiér, jízdní vlastnosti a celkový pocit z auta, spotřeba i při jízdě po dálnici
Pouze přední náhon, klasické žárovky v předních světlech
Niro se v modelové řadě Kia celkem vyjímá. Minule jsem měl Optimu kombi a jednu část recenze jsem věnoval tomu, že je zajímavé sledovat vývoj od modelů před 20 lety vzbuzujících soucit a posměch až po právě Optimu, která je agresivně okázalá. A že za dalších řekněme 10 let budou sebevědomí natolik, že udělají auto vzhledově „obyčejné“ jako Passat.
Nebo výjimečné jako třeba Talisman – celé mi to ale šéfredaktor vyškrtl, protože vyznění bylo ještě trochu jiné. Nicméně, právě Niro je model, který by Kiu tomuto stavu mohl hodně přiblížit. Auto není nijak prvoplánově krásné, nebo naopak divné, jak je u produktů pro alternativní obyvatele Letné a Berlína zvykem, je jen standardně hezké. A o to víc je povedené uvnitř...
... Kia Niro je zajímavá rozměrově, s rozvorem 2700mm a délkou 4355mm se s ní dá zaparkovat v přeplněném městském centru a zároveň bez problémů dojet na dlouhý výlet. Jinak interiér? Kvalitní, povedený, materiálově průměrný. Vedle kvalitních tlačítek a kůže na různých místech najdete i imitace, a to i takové, kde si člověk není jistý, co má být vlastně napodobováno. Na druhou stranu dokonce fungovalo automaticky stmívané zpětné zrcátko (na rozdíl od zmiňované Optimy). Pro popis ovládání informačního displeje si přečtěte test zmiňované Optimy, rozdílů jsem moc nenašel. Funguje dobře a neotravuje. Musím zmínit vyhřívaný volant, ten Kia umí. Věnec topí příjemně a po celém obvodu.
Korejským a americkým vývojářům se podařilo najít optimální kompromis mezi kapacitou – a tedy hmotností – baterií a dynamikou elektrické části pohonu. Celé hybridní ústrojí pak vypadá takto: Zážehová jednotka Kia 1,6 litru ‘Kappa’ GDI – s výkonem 105 koní a maximálním točivým momentem 147 Nm – spolupracuje s elektromotorem o výkonu 32 kW a lithium-polymerovým akumulátorem o kapacitě 1,56 kWh. Systémový výkon hnacího ústrojí 141 k se přenáší na přední kola prostřednictvím šestistupňové dvouspojkové převodovky (6DCT).
Kvíz: Poznáte totálně ohořelá a zrezlá auta?
Maximální točivý moment 265 Nm dostupný od prvního převodového stupně mě dokázal vždy příjemně překvapit. O to víc, že když prudkou akceleraci ukončíte, auto se okamžitě a bezproblémově přepne do čistě elektrického módu a bzučí si na elektřinu, kterou před tím chytře ukládalo z brždění a přebytků výkonu benzínového agregátu. A bzučí si to klidně i 60 km/h, což je do města dostatečné. Mimochodem brždění – některým lidem způsob, jakým hybridy brzdí, vadí pro trochu línější náběh „klasických“ brzd, ale kdo je zvyklý na brzdy, na které se musí šlápnout víc - v autech jako Porsche 911, Impreza STI, Mitsubishi EVO apod., tomu Niro přijde naprosto v pořádku.
To je další překvapivá silná stránka, díky přidaným 33 kg baterií – na celkových 1434 kg, se dá s autem cestovat s nečekaně příznivou spotřebou. Já jsem cestu po dálnici bratru 500 km zvládl při 130km/h a normální jízdě za nepříjemného protivětru za 7,5l. Zato ve městě je 6l naprostý standard a opravdu se nemusíte nijak krotit.
Závěr bude možná lehce melodramatický, ale podle mého zcela přesně vystihuje auto takové, jaké je, byť o autech vlstně není. Kdo četl Válku s mloky, pamatuje si na postavu průmyslníka pana Bondyho, který měl na cedulce u svého domu napsáno pouze Bondy, nic dalšího nepotřeboval. Kia Niro je na tom stejně, žádné další upřesňování není třeba. Jednak proto, že je v produkci značky výjimečná a také díky tomu, že je prostě povedená.
