Abychom předešli nehodě, je třeba dodržovat i další zásady bezpečné jízdy. „Jízda konstantní rychlostí v jednom směru mnohé svádí k podcenění situace, a nevěnují se tak řízení v potřebné míře. Přitom právě v tunelu, kde není prostor pro chybu ani její nápravu, je třeba maximální pozornost a předvídavost,“ doporučuje Olga Boučková z BESIP TSK a.s., a zároveň uvádí pět základních pravidel pro bezpečnou jízdu v tunelech.
V pražských tunelech je zpravidla stanovena maximální povolená rychlost na 70 km/h, v případě hustého provozu je světelnou signalizací z důvodu bezpečnosti a zachování plynulosti provozu snižována na 50 km/h. Ačkoliv se jedná o maximální povolenou rychlost, můžeme ji považovat prakticky za doporučenou.
Měli by jí jet všichni s minimální odchylkou. Zásada číslo jedna je tedy plynulost a jízda na hranici maximální povolené rychlosti. Samozřejmě s ohledem na hustotu provozu. Zkrátka bychom měli jet zjednodušeně řečeno „s davem“, tedy ne zbytečně pomalu, ani nad povolenou rychlost. Tím kromě bezpečnosti zajistíme i nejvyšší možnou průjezdnost tunelu.
V omezeném prostoru tunelu nemáme možnost napravit svoji chybu vyhýbacím manévrem, zvláště za hustého provozu. Proto je potřeba dodržovat bezpečnou vzdálenost a plně se věnovat řízení. V tunelu máme řadu prvků, ať už jsou to tabule světelného dopravního značení, informační tabule, nebo například dveře propojovacích chodeb, které nám pomohou si odměřit a v duchu spočítat vzdálenost dvou vteřin. V tunelu, právě kvůli omezenému prostoru, doporučujeme tuto vzdálenost prodloužit na tři sekundy.
Řada řidičů v běžném provozu, a zvláště při přejíždění z jednoho jízdního pruhu do druhého, podceňuje používání směrových světel, tedy blinkrů. Přitom je to prakticky jediný dorozumívací prostředek, kterým můžeme dát ostatním najevo, co se chystáme udělat! Právě proto je důležité a zásadní pro bezpečnost naši i ostatních dát blinkr včas, ne až ve chvíli, kdy začínáme točit volantem.
V omezeném prostoru tunelu je třeba se dostatečně rozhlédnout, zjistit, zda manévrem někoho neohrozíme, dát směrová světla alespoň tři sekundy předtím, než začneme vybočovat z jízdního pruhu, a až poté začít samotný manévr. Bleskový pohled do zrcátka a prudké vybočení, které často v městském provozu používáme, se nám tady mohou vymstít, byť třeba jen tím, že nečekaným manévrem vylekáme jiného řidiče, ten strhne volant a narazí do stěny tunelu. Co může následovat v hustém provozu za námi jedoucích vozidel, si asi každý umí představit.
Při dodržování výše napsaného bychom se neměli dostat do situace, kdy budeme prudce brzdit nebo manévrovat. Právě nečekané a prudké manévry v úzkém prostoru bývají často příčinou dopravních nehod. Řidiči okolo nemají možnost za nás naši chybu napravit, někam uhnout, udělat vyhýbací manévr nebo prudce zastavit. Sebemenší chyba se řetězí, násobí a v tunelu je možností na její nápravu o poznání méně.
Abychom předešli nečekaným manévrům, je potřeba předvídavost a dobrá orientace. Proto musíme sledovat dopravní značení, řadit se včas do jízdního pruhu, který budeme potřebovat, například při vyjíždění z tunelu. Proto se do pruhu, jejž budeme potřebovat, řadíme klidně o jeden, dva výjezdy dříve, než budeme sami tunel opouštět. I v tunelu platí, že se jezdí vpravo, ovšem souběžná jízda při hustém provozu je povolena.
Tím se vracíme zpátky k zásadě, že všichni jedeme stejným směrem a stejnou rychlostí. Důležité je uvědomovat si i to, co mohou vidět řidiči vozidel okolo nás, což platí zvláště pro dodávková nebo nákladní vozidla. Mrtvý úhel se ovšem týká i řidičů osobních aut. V takovém případě stačí jen drobný dotyk mezi vozidly, kdy předním blatníkem zavadíme o zadní část jiného auta, to se otočí, jak to známe z amerických filmů, a hromadná nehoda je během několika okamžiků na světě.
