Pokud budeme brát zimu jako čas, kdy je nízká přilnavost na silnici, tak ano, všechno, co známe o jízdě jako takové, tady platí dvojnásob a za nižších rychlostí. Vedení pohledu, předvídavost, a tak dále. Ale jsou tady jistá specifika. Silnice klouže – dobrá – ovšem to neznamená, že všude stejně. Pokud svítí slunce a silnice se i v zimním čase zdá suchá, tak v lese, kam sluneční paprsky nedopadnou tak snadno, můžeme nečekaně narazit na sněhové jazyky.

Také u mostů platí, že promrznou rychleji než silnice „na zemi,“ a tak je třeba dávat si pozor na nižší přilnavost. Mezi poli může být navátý sníh. A pokud slunce prohřívá asfalt na rovném volném úseku a zdá se relativně sucho, v okamžiku, kdy se objeví kolem cesty stromy, může v jejich stínu zůstávat na silnici námraza.V zimě je větší část dne tma než během zbytku roku, takže všechno to, co víte o jízdě za noci, platí a je třeba si na to dávat pozor. Přebíhající zvěř, větve spadlé pod tíhou sněhu, děti jdoucí ze školy (odpolední vyučování skončilo, ale venku už není vidět na krok). Teď je na místě připomenout si přetáčivou a nedotáčivou jízdu, oba tyto dva úkazy mohou nastat mnohem rychleji na sněhu než na letním suchém asfaltu. Pro ty, kteří mají jízdu autem jen jako nutnou součást života, tady asi „povinná četba“ může skončit s tím, že je třeba dát nohu z plynu a pokud nasněží, tak radši nevyjíždět. A hotovo.

Nadšenec řízení na sněhu nezmatkuje, jezdí bezpečně, a pokud je k tomu vhodný čas a místo (ideálně uzavřená plocha nebo závodní okruh), baví se. Obecně platí, že důležitá je plynulost. Co to znamená v praxi? Nejezděte stylem brzda-plyn, přesněji řečeno snažte se chovat tak, jako by vaše auto nemělo brzdy. Plně využívejte setrvačnost, ale pozor na brzdění motorem a podřazování. Pokud už to hodně klouže, raději vymáčkněte spojku a zpomalujte bez podřazování, ať nehrozí, že si neopatrným podřazením zablokujete kola. Pak vám může zhasnout motor. A tím také přestat fungovat posilovače brzd, řízení. Nic příjemného. A bezpečného.

Co dál? Buďte citliví. Neškubejte volantem a buďte jemní s pedály. Pouštějte citlivě spojku, jemně brzděte a s plynem zacházejte opatrně. Raději jezděte na vyšší převodové stupně v nižších otáčkách, ale pozor u přeplňovaných motorů na turboefekt - náhlý příval točivého momentu, až se nadechnou turba, je nebezpečný i pro zkušeného řidiče.

Dále hledejte neutralitu. Pokud je v zatáčkách sníh a led, nejlépe si pomůžete tak, že auto zneutralizujete - tzn. odpojíte motor od kol. Jak? Jednoduše vymáčkněte spojku. Plynule točte volantem a za zatáčkou zase jemně povolujte spojku a pak přidávejte. Tohle jsou pravidla platná pro všechna auta bez rozdílu (tedy s manuální převodovkou, která mají spojkový pedál. Podívejme se teď na jízdu podle jednotlivých typů pohonu.

Nejbezpečnější možnost pohonu je pomocí přední nápravy. Pokud dojde ke krizové situaci, tak nastupuje vrozená nedotáčivost, která je (jak nám neustále opakují hlavouni v automobilkách) pro většinu řidičů bezpečnější k zvládnutí než přetáčivost. Pokud jedete optimální rychlostí, je všechno v pořádku. Přeženete-li to, auto začne po tečně vykukovat předkem víc než je zdrávo. Řešení? Sundat nohu z plynu, srovnat kola, když auto zpomalí a znovu získá grip, tak pomalu a s citem zabrzdit, nebo zatočit. Platí pro situace, kdy v protisměru není auto/strom/lampa/rybník/zábradlí/chodec. Pak je to totiž problém a východiskem může být „poslat“ auto někam do místa bezpečnějšího dopadu a přijatelné škody.

Pokud se chcete v zimě s předokolkou na sněhu bavit, je to obtížnější než s ostatními druhy aut, protože vše (zatáčení, brzdění, pohon) musí obstarat jedna náprava. Ale jde to a u předokolek více než u ostatních aut platí, že je třeba trénovat, odhadovat limity auta, nacvičovat optimální nájezdové rychlosti, trénovat pokročilé řidičské techniky.

Ačkoli v lidech vyvolává pohon zadních kol obavy, nemusí to být zrovna špatný druh pohonu na zimu. Většina moderních aut už má hmotnost rozdělenou půl na půl mezi nápravy, takže vzadu máte dostatek trakce a především vám pomáhají elektronické bezpečnostní systémy. Přesto je důležité pamatovat na pár základních pouček. A vynechme teď takové základy jako správné sezení za volantem a vedení pohledu.

Pro „bezpečnou“ jízdu platí vše, co bylo zatím řečeno. Jak ale jezdit dynamicky? K předchozí „kapitole“ si přidejte následující. Především pamatujte na to, že se na sněhu a ledu všechno odehrává v mnohem nižší rychlostech. Auto pod vámi bude trochu plavat, ale nesnažte se ho přeprat, dovolte mu mírný prokluz, ono si samo najde cestu a volantem vám jako by napoví, kam máte kroutit. Buďte napřed - jestli se jdete projet pro radost a chcete odhalovat přednosti pohonu zadních kol, musíte být tak čtvrt otáčky volantem napřed. Jste v zatáčce a chcete se trochu sklouznout? Když přidáváte plyn, nečekejte na přetáčivý smyk a hned točte volantem proti zatáčce - stačí trochu, budete pak mít mnohem lepší kontrolu nad autem. Tu rovnováhu, co už je moc a co málo, si samozřejmě musíte objevit sami - každé auto se chová jinak.A hlavní je… že nesmíte ubrat! Častá chyba je, že řidič se při přetáčivém smyku lekne a prudce ubere plyn v momentě, když už dal "kontra". Auto se pak obvykle přehoupne na druhou stranu a už s tím toho moc udělat nejde. Po lehkém přidání plynu, když začnou zadní kola klouzat, neubírejte - jen korigujte volantem a zároveň balancujte plyn. Zadní kola potřebují mít přísun síly, aby mohla dál klouzat.

Mějte únikovou cestu. Najděte si odpovídající plochu a vždy hledejte místo, kam můžete s autem "uniknout", když se něco pokazí. Pozor ale na vedení pohledu - nikde neplatí zlatá poučka "Kam koukám - tam jedu" víc než při driftování a jízdě na hraně (nebo za ní).

Neřešme teď SUV s pohonem všech kol, neboť ta jsou (většinou) tak těžká, že jízda s nimi je limitována a podřízena právě jejich hmotnosti. Pneumatiky mají omezenou přilnavost a pokud se pohrnete na čerstvém prašanu do zatáčky s dvoutunovým SUVčkem stopadesátkou, na apexu vám nepomůže pohon všech kol, museli byste mít pásy jako tank, abyste oblouk vykroužili.

Takže pojďme na lehčí sedany sportovního typu. Jízda s nimi je podobná té se zadokolkami, ovšem s tím, že pokud dojde k prokluzování kol, tak samozřejmě všech. Na přední nápravě je cítit větší jistota, ovšem někdy také značná nedotáčivost. Podle typu pohonu lze či nelze zadek auta utrhnout do driftu a klouzat se všemi čtyřmi koly vyžaduje větší umění. A také vyšší otáčky na všech kolech. Tam, kde u zadokolky stačilo „jen“ protáčet kola vzadu, čtyřkolka ztrácí přilnavost na kolech všech. Záleží na daném typu 4x4. Pokud umí systém pracovat s přenášením točivého momentu mezi nápravami, může auto s pohonem všech kol fungovat víceméně jako zadokolka a pak jsou instrukce k jízdě identické jako v předchozích odstavcích. Pokud máte pohon 50:50, pak jízdy smykem vždy bude zahrnovat protáčení zadní i přední nápravy. Auto je pak potřeba dostat do smyku všech kol přísunem výkonu na všechna kola, možností je destabilizovat zadek auta skandinávských švihem nebo pomocí ruční brzdy a pak nastoupit s razantní (ale ne přehnanou!!!) akcelerací.

Závěrem jedno připomenutí, důležité, zásadní. Je třeba mít na vědomí skutečnost - že rozdíly mezi auty s pohonem předních, zadních a všech kol platí pouze v situacích, kdy akcelerujeme - jde o to, jaká náprava přenáší hnací sílu na která kola. Ve chvíli, kdy začnete brzdit, je úplně jedno, jaký typ pohonu máte.