Připomeňme, že smyk není nejrychlejší způsob projetí zatáčky. Pokud by byla jízda smykem nejrychlejší, všichni piloti formule 1 nebo Le Mans by každou zatáčku projížděli s rozevlátým zadkem. Smyk přední nápravy (nedotáčivý smyk) nebo smyk zadní nápravy (přetáčivý smyk) je důsledek špatně zvládnuté techniky jízdy a chyby řidiče. Pokud tedy nebyl vyvolán úmyslně, ale o tom někdy jindy.

Auto je v zatáčce nejrychlejší, dokáže-li naplno využít přilnavost pneumatik. S klesající adhezí pneumatik, ať už vlivem jejich opotřebení nebo v důsledku snížené adheze (déšť, štěrk, sníh apod.) se snižuje maximální možná síla, kterou dokážou pneumatiky přenést. Čím rychleji zatáčkou jedete, tím větší síla na pneumatiky působí. Jakmile překročíte limit přilnavosti, pneumatika ztratí adhezi a smýkne se. Pro další dění je důležité, která pneumatika to bude první, zda přední (nastane nedotáčivý smyk) nebo zadní (nastane přetáčivý smyk).

Smyk přední nápravy, tedy nedotáčivost, se projevuje tak, že v rychle projížděné zatáčce nesleduje vaše auto zamýšlenou stopu jízdy a neodpovídá na zatočení volantem. Pokud byste pozorovali nedotáčivé auto zvenku, působí to, jako by řidič málo zatočil.​ Řidič zatočí ve snaze trefit apex – pak ale jeho auto opustí zamýšlený směr a vzdaluje se od ideální stopy. Když pak řidič více zatočí, auto již neodpovídá, stále pokračuje v příliš dlouhém oblouku a směřuje vem ze zatáčky a ze silnice. To je velmi nebezpečné hlavně v pravotočivých zatáčkách, kde hrozí kolize s protijedoucím autem nebo jiným účastníkem provozu.

Nedotáčivost je způsobena několika pasivními i aktivními faktory. Mezi pasivní se řadí věci, které ovlivnit nemůžete (počasí, konstrukce vozidla, povrch vozovky, opotřebení pneumatik), mezi aktivní pak věci ovlivnitelné (zejména rychlost, poloha pedálu plynu, brzd a spojky, natočení volantu, zatížení pneumatik vlivem přesunu váhy, volba jízdní stopy). Kombinace těchto faktorů pak způsobuje nedotáčivost, hlavně tedy vysoká nájezdová rychlost do zatáčky, snížená adheze vozovky v zatáčce, příliš brzké a příliš silné přidání plynu v zatáčce, intenzivní brzdění v zatáčce.

Pokud nastane některý z těchto scénářů, nezoufejte. Ještě není všechno ztraceno a dá se s tím leccos dělat. Navíc je nedotáčivost "bezpečnějším" způsobem ztracení trakce, protože při případné kolizi máte před sebou spoustu deformačních prostor. Auta jsou konstruována hlavně na náraz čelně a proto se snaží technici podvozek nových aut nastavit tak, aby při příliš velké rychlosti v nájezdu do zatáčky, což je nejčastější důvod smyku, došlo k nedotáčivému smyku, nikoli rizikovějšímu přetáčivému.

Musíte se naučit odhalit moment, kdy vaše auto začne přecházet do nedotáčivosti. Když zatočíte a přední kola ztratí trakci, volant zlehkne a je snažší s ním otočit. Pneumatiky totiž již nekladou řízení odpor. Až napadne sníh, vyzkoušejte to někde na volné ploše. Volant se vám stočí do zatáčky, ale auto pojede stále rovně. Krom chování volantu v rukou to poznáte i očima – nedotáčivé auto nejede tam, kam chcete jet vy a kam jste namířili volant. Na suchu pak snéze poznáte blížící se nedotáčivost i podle zvuku pneumatik.

Důležité je odhalit, co bylo příčinou toho, že jste ztratili trakci na předních kolech. Podle toho pak musíte upravit další postup, jak ztracenou přilnavost znovu získat.

Nejčastěji se stane právě to, že přeženete nájezdovou rychlost do zatáčky. Od pneumatik toho v ten moment chcete příliš a ony nepřenesou všechnu sílu na asfalt. Brzdit? Tím pouze přetížíte přední pneumatiky a nic nevyřešíte. Recept je jen jeden – narovnat řízení, sešlápnout spojku a brzdit, jak jen to jde. Pak pusťte brzdu a s vyšláplou spojkou znovu plynule zatočte. Chápeme, že je to těžké, když instinkt stále velí brzdit a zatáčet...

Když má plno řidičů pocit, že jedou do zatáčky moc rychle, začnou zběsile brzdit. Přitom by stačilo jen více zatočit, protože limit přilnavosti je dále, než si většinou myslíte. Když stojíte na brzdách, k zatočení už moc prostoru nemáte, protože pneumatika je blízko limitu přilnavosti. Nebojte se povolit tlak na brzdový pedál a plynule zatáčejte. V nouzi opět pomůže sešlápnutí spojky, čímž odpojíte motor od kol a na ty nepůsobí další nežádoucí a destabilizující síly.

Na podzim a hlavně v zimě bude nejčastěji docházet k tomu, že přijedete po suché nebo mokré silnici do zatáčky a najednou se před vámi objeví vrstva mokrého listí, bláto, štěrk, sníh či led. Auto většinou "ustřelí" bez varování, když s takovou eventualitou nepočítáte. Brzdami se zatočeným volantem nic nevyřešíte – povolte tedy řízení, vyšlápněte spojku a když nemáte dost prostoru ke snížení rychlosti, znovu zkuste plynule zatočit.

Přemotorované předokolky a hlavně auta se silnými diesely, u kterých se nával točivého momentu dostaví naráz ve velké vlně, jsou citlivá na ztrátu trakce při přidání plynu. Jak jsme si vysvětlili v minulé kapitole, při zrychlení dochází k přesunu váhy dozadu, čímž se přední kola nadlehčí a pneumatiky nemají dostatečnou přilnavost – nejsou přimáčknuty k silnici. Spolu s natočeným volantem se limit adheze dále sníží, jak jsme si ukázali na diagramu Kammovy adhezní kružnice. Auto má pak tendenci sunout se ven ze zatáčky. Řešení je jednoduché – stačí ubrat plyn a počkat, až se kola chytí. Pokud je prokluz výrazný a potřebujete řešit velký smyk, opět pomůže vyšlápnutí spojky. Odpojíte motor od kol a váha se znovu vrátí na předek, čímž se pneumatiky dostatečně zatíží a vy můžete zatáčet.

Jezděte plynule a uvolněně, stresově cukavým řízením narušujete jemnou vyváženost. Nepospíchejte s přidáváním plynu, snižte rychlost v nájezdu do zatáčky raději více než méně a předvídejte. Asi jste poznali, že nedotáčivost je hlavně důsledkem příliš velkých požadavků na vaše pneumatiky, které jim nejsou sto vyhovět. Nesnažte se proto na silnici jezdit na hraně přilnavosti, protože nikdy nevíte, kdy se vám v zatáčce změní povrch vozovky a sníží adheze.

Nechávejte si vždy bezpečnostní rezervu, kterou se musíte sami naučit odhadovat. Poznejte dobře schopnosti svého auta a umějte číst jeho signály, kterými vám dává najevo, že se blíží ke svému limitu. Nepanikařte a zachovejte si chadnou hlavu, vždy zbývá aspoň nějaký prostor k řešení problému.