Před pár lety jsem pracoval u jednoho nejmenovaného pivovaru a jako služební automobil jsem užíval škoda pick-up, který byl náležitě pomalován firemními logy. Projížděl jsem Strakonicemi v koloně několika aut. Asi 200 m za městem stála policejní hlídka, která vylosovala právě mne i když jsem byl uprostřed.. Jeden z policistů mi suše oznámil, že jsem překročil povolenou rychlost o 11 km/h. Snažil jsem se argumentovat, že pokud jsem jel rychle já, tak i vozidla přede mnou a za mnou překročily rychlost. Všechno mé snažení marné. Policista neustále plácal řidičákem o svou dlaň a hovořil jedno a to samé.“Tak pane řidiči, jak váš přestupek sprovodíme ze světa. ?“ Opětovně jsem zkoušel policistu obměkčit a přesvědčit, že pokud to vyřešíme domluvou, tak se polepším. Začal hovořit o tom, že pivo naší značky mu chutná a větu o přestupku opakoval pořád dokola. Pochopil jsem, že cesta k nezaplacení pokuty a vrácení řidičáku vede přes nějaký úplatek. Oznámil jsem mu, že bohužel pivo v autě nemám, ale trika a skleničky by se našla. Šibalsky se pousmál, že bere i to. V autě jsem měl zahradní nábytek, který jsem musel všechen vyskládat na silnici, abych se dostal ke zmíněným věcem. Podal jsem mu karton skleniček a dvě trika a myslel, že je vše vyřízeno. Začal jsem zpět do auta soukat nábytek. Policajt mi však vyrazil dech když mi oznámil, že jsou tam tři a nemůže se vrátit ke kolegům jen s tím co jsem mu dal. Znovu jsem vlezl do auta a podal další kartony skla a trička. Když mi konečně vracel řidičák, tak se usmíval a hovořil o tom, že už dnes zastavil druhého pivovarského, jednoho masňáka a pekaře. Byl jsem rád, že jsem neplatil pokutu, ale v duchu si říkal jak slušný to ti, co nám pomáhají a chrání mají „JOB“.