Opulentní výbava, spotřeba
Línější motor s jadrným zvukovým projevem
Hyundai i20 patří v našich končinách k ostře sledovaným vozům a svým způsobem za to může jistě i agresivně pojatá reklamní kampaň Hyundai zaměřená na "souseda z Mladé Boleslavi." My samozřejmě nebudeme řešit politiku propagace značky a jejích produktů, nicméně srovnání s Fabií, ale nejenom s ní, se nevyhneme.
Co je třeba říct hned na začátku, to je fakt, že i20 prokouklo, vzhledem k tomu, jak vypadal předchůdce. Nebo jinak, abych nezobecňoval něco, co je spíše subjektivní - mně se dříve i20 nelíbila a tady u nové generace musím říct, že jak opustila určité "organické" tvary, obliny a vypoukliny a nabrala směr k ostřejšímu výrazu, tak se mi vizuálně zamlouvá.
Při pohledu z vnějšku autu sluší přední protáhlá světla s technologií diod, zadní lampy s příjemnými tvary i rozměry. Nevšedním prvkem je zadní sloupek v černé barvě, který u "veselejších" barevných odstínů kontrastuje s lakem karoserie, u námi testovaného auta nebyl rozdíl tak výrazný. Mne prvek až tak neuchvátil, design auta celkově mne ale zaujal.
Pod kapotou námi testovaného auta pracoval naftový čtyřválec s objemem 1,4 litru přeplňovaný turbem. Výkon jednotky 90 koní v 4000 otáčkách a točivý moment 240 Nm v rozmezí 1500 až 2500 otáček. Papírově slibuje tedy agregát zajímavou dynamiku a nutno říct, že 99% řidičů bude stačit. Já bych očekával větší nadšení, zátah odspodu, vidím i20 hlavně jako městské auto a při rozjezdech na semaforech, a tak podobně, bych uvítal větší nadšení a ochotu k akceleraci. Na druhou stranu při jízdě pružné zrychlení zcela dostačovalo, jak se auto přeneslo z klidového stavu do svižnějšího tempa, bylo poměrně snadné toto udržovat. A zmíním i syrovější zvuk naftového čtyřválce, osobně bych ocenil buď jemnější zvukový projev, anebo lepší hlukovou izolaci. Abych vše zkrátil - motor svým výkonem autu stačí, že mým pohledem nejde o typicky řidičský stroj už jsem řekl, podle mého názoru je síla pohonné jednotky vzhledem k ideové podstatě auta v rovnováze.
Silnou stránkou auta je spotřeba, nesedl jsem do auta s plnou nádrží, kolegové měli tu čest přede mnou, a i tak mi palubní počítač slíbil dojezd téměř tisíce kilometrů. A znovu k předchozí kapitole, tím, že auto nijak neprovokovalo k rychlé jízdě, nebyl problém spotřebu držet velmi nízko. Na můj vkus nízko, 6,5 litrů na sto kilometrů je hodnota, které dosahuji jen málokdy a upřímně říkám, že spokojený penzista zvolna a rozvážně se loudající provozem by jistě dokázal apetit auta srazit ještě níž. Tak jako tak, ode mne mne má i20 za spotřebu jedničku.
Hyundai i20 je velmi dobré auto, o tom žádná pochybnost není. Jako nejlepší ve třídě bych si je netroufl označit, tady bych asi obrátil svůj zrak do města ležícího u dálnice R10, tam podle mne zpracovali zadání na téma kompaktního levného hatchbacku lépe. Do pomyslného TOP5 bych ale i20 s klidem v duši zařadil a zájemcům o dobře vybavené, úsporné, pohodlné a neagresivní auto s proevropským vzhledem a nekonfliktním charakterem upřímně doporučil.
