Minulá generace Accentu nebyla zrovna tím nejlepším dílem, které z bran továrny Hyundai vyjelo. Vlastně spíš naopak. Pokud jste chtěli příklad skutečně špatného auta, tohle byl váš kůň. V pořadu televize BBC Top Gear o něm James May prohlásil, že je tak šedivé, že vedle něj válečný křižník HMS Belfast vypadá jak havajská košile. „A to není nejhorší,“ pokračoval. „Nejhorší je motor.“

Turbodiesel o objemu 1,5 litru měl z dosud neznámého důvodu pouze tři válce, takže vynikal výjimečně nekultivovaným projevem – kromě toho, že byl zoufale slabý. Stovku auto zvládlo po zběsilé akceleraci, trvající téměř dvacet sekund.

Teď si možná říkáte, že v Anglii jsou zhýčkaní a mají spoustu prachů a mohou si dovolit lepší auta a vůbec... Problém je, že starý Accent se nedal omluvit ani svou nízkou cenou, tak zásadní byly jeho nedostatky v porovnání s konkurencí.

Všechno je jinak

Tento týden jsem si půjčil nový Accent, který má na kufru úplně stejné označení: 1.5 CRDi. Nikoli ale proto, abych ho se vší parádou sestřelil, spíš naopak. Na tomhle autě se dá totiž skvěle demonstrovat, o jaký obrovský kus některé korejské značky za posledních pár let pokročily a jak výborně se dokážou poučit ze svých předchozích neúspěchů.

Motor má totiž stejné jen označení – jinak je všechno zbrusu nové. Motor má 110 koní a 235 Nm, což jsou na tuhle třídu velmi slušné výkony. Chybějící válec je zpátky a s ním i dosud nevídaná kultivovanost běhu. K pohodě uvnitř navíc přispívá celkem slušná zvuková izolace. Mluvím ovšem o pohodové jízdě. Jakmile začnete Accentu šlapat na krk, sice poslušně vyrazí, ale jeho hlas zhrubne a nebude znít úplně příjemně. Čas zrychlení na stovku za 11,5 sekundy je výrazně lepší, než u minulé generace, ale pořád to není žádný zázrak. Tahle hodnota ale není úplně vypovídající, důležitější je naprosto dostačující pružné zrychlení.

Šedá zůstává, kvalita jde nahoru

Další velmi slabou stránkou minulého Accentu byl interiér. Levné šedivé plasty a mizerná dílenská kvalita nebyly to nejhorší – stačilo nechat stát auto chvíli na slunci a zápach, který se z plastů uvolnil vám zaručeně přinesl nové a hodně barevné řidičské zážitky. Nový Accent už nesmrdí. Jeho plasty jsou sice pořád šedivé, ale jednoduchý design a slušná kvalita zpracování už neurazí. Palubní deska si na nic nehraje, poznáte na ní, že je levná, ale není nekvalitní. Nevrže, všechny ovladače jsou v dosahu a nezapomnělo se ani na několik praktických odkládacích poliček. A hlavně je uvnitř víc prostoru, než byste na první pohled čekali.

Pokud se u nějaké části auta nemůžu přinutit ke chvále, je to podvozek. Sice je o něco lepší, než v případě svého předchůdce, ale pořád to není žádný zázrak. Hyundai pochopitelně nemělo v úmyslu postavit nějaký sporťák, ale o tom vůbec nemluvím. Podvozek má sice sklony k pedčasné nedotáčivosti, ale jinak oplývá poměrně slušnou přilnavostí. Potíž je v tom, že v řízení není cítit ani ťuk. Když se třeba na vlhké silnici přiblížíte k limitu, volant vám nedá sebemenší znamení o tom, že se blíží. To může být dost nepříjemné.

Na druhou stranu, stačí používat zdravý rozum a „přizpůsobit rychlost stavu vozovky“. Nepředpokládám, že by zrovna dieselový Accent byl snem pouličních závodníků.

Nejsilnější argument

Kvalita korejských aut se zvyšuje a s ní logicky stoupá i cena. Jenže v případě Accentu vám pořád ještě dokáže pěkně vyrazit dech. Model, se kterým jsem jezdil, byl v plné výbavě, což znamená klimatizaci, centrál, elektrická okna i zrcátka, airbagy i ABS a spoustu dalších věcí. To všechno za 340 tisíc korun. Když si podobně vybavíte takovou Fabii sedan, budete o sto tisíc výš. Seznam příplatkové výbavy Accentu je krátký: Metalíza, čtrnáctipalcová kola, boční airbagy, tempomat a zámek řadicí páky. Zkrátka a dobře, tohle je opravdu výhodná nabídka.

Zvlášť když započítáte provozní náklady. Při testování nám palubní počítač ukázal 6,5 litru na 100 km, jenže testování a natáčení videa má k běžnému provozu opravdu hodně daleko. Když pojedete tempem, jaké Accentu vyhovuje (tedy piánko), dostanete se klindě na 4,5 litru.

Většina lidí si nemůže dovolit nového bavoráka. Upřímně řečeno, většina lidí si nemůže dovolit ani auto v ceně příplatkové výbavy nového bavoráka. Až dosud měli pouze dvě možnosti: koupit si ojeté auto, nebo nové, ale nepříliš kvalitní. Teď to ale vypadá, že ta doba pozvolna končí.

Honza Koubek