RADOSTI
Živý motor, živý podvozek, živé řízení, slušná výbava

STAROSTI
Vysokou cenovku zákazníci nepochopí, levné detaily v interiéru

Velkou novinkou Hondy v modelové řadě Jazz je „zelený“ Jazz Hybrid – o tom ale až příště. Souběžně s představením benzínoelektrického Jazzu Honda uvedla i velmi nenápadný facelift svého téměř velkoprostorového malého hatchbacku. A když říkám nenápadný, myslím nenápadný. Mírný redesign přední části okem sotva rozpoznáte, pokud ovšem váš zrak nedisponuje schopností rozeznat pokles koeficientu čelního odporu z 0,336 na 0,330. V kabině se objevila nějaká ta chromovaná lišta navíc a oba nabízené benzínové čtyřválce, 1.2 i 1.4, vykazují o chloupek menší spotřebu paliva i emise CO2. Ano, oba.

Honda v minulosti škodila sama sobě, když českým zákazníkům nabízela jen Jazz 1.4 s relativně slušnou výbavou. Byla to sice dobrá koupě, ale proč by na cenu citlivý našinec dával za malé auto téměř čtyři sta tisíc, když jinde mu prodají něco, co má kola a motor, za dvě stě padesát? Základní Jazz není úplně levný ani dnes, ale 299 900 Kč za Jazz 1.2 S je částka, která může do showroomu přilákat více zákazníků.My jsme si ovšem vypůjčili poněkud opulentnější model. Honda Jazz 1.4 i-VTEC Comfort stojí dle aktuálního ceníku 379 000 Kč, za které dostanete třeba stabilizační systém VSA, kotoučové brzdy na všech kolech nebo automatickou klimatizaci. Samozřejmě nechybí ani pro Jazz typická konstrukce zadních sedadel Magic Seats. Sklopíte je jedním prostým pohybem a získáte tak prostor o délce 1,7 m – nebo dokonce 2,4 m za předpokladu, že složíte i opěradlo pravého předního sedadla.

Žádné konvenční malé auto tohle neumí. Jazz má přitom v rukávu ještě jeden sedačkový trik: zadní lavici lze vyklopit také vertikálně nahoru, čímž vytvoříte za předními sedadly prostor o výšce 1,28 m. To stačí i na převoz malého stromku v květináči, jak Honda svého času názorně předváděla v reklamním prospektu na původní Jazz. Ačkoliv výrobce svůj model záměrně neoznačuje jako MPV, je tenhle malý hatchback ve skutečnosti víceúčelovější než mnohá malá auta, která se za „empévéčko“ vydávají.

A také velice slušně jezdí. Motor 1.4 s proměnným časováním ventilů má kultivovaný chod a příjemnou chuť zdržovat se v pravé polovině otáčkoměru, i když s výkonem 99 koní rychlý pruh dálnice samozřejmě neovládnete. Převodovku je radost obsluhovat díky lehkému chodu spojky a preciznímu řazení, zatímco řízení s elektrickým posilovačem je minimálně přijatelné. S 3,42 otáčkami mezi krajními polohami sice neslibuje kdovíjakou agilitu, ale na silnici zjistíte, že Jazz s lehoučkou přídí zatáčí pěkně a neotravuje přitom směrovou nervozitou, typickou pro mnohé soudobé předokolky, jejichž konstruktéři vytvářejí dojem mrštnosti instalací strmých převodů řízení.Nejlepší, protože nejméně očekávaný, je však jízdní komfort Jazzu. Honda provedla v rámci faceliftu blíže nespecifikované úpravy podvozku, což jsem zjistil až dodatečně, když jsem se snažil vypátrat, proč tento konkrétní Jazz jezdil tak parádně. Částečnou odpověď dávají relativně malá kola (viz tabulku s technickými údaji), ale i odpružení pracuje s opravdovou důstojností. Přes jeden velmi zvrásněný úsek, po kterém jezdím každý den, se Jazz přenášel div ne s plavností Mercedesu.

Negativa? Pokud nepočítáme zevnitř neuvěřitelně ušpiněné čelní okno, což je vlastnost společná všem vozům z tiskové flotily tuzemského importéra, jsou to jen drobnosti. Sedadla se zdají být měkčí, než by bylo zapotřebí, a volant vás nutí sedět „na krátké nohy“ jako v alfách. Rádio sice má vstup na USB, ale kdyby Honda opatřovala auta pro český trh denním svícením, také by jí neubylo. Možná by se pak i snáze tolerovala ošklivá palubní deska. Interiér, jakkoliv se snaží být zajímavý (a nabízí spoustu příležitostí k odložení drobností), působí asi tak útulně jako internátní jídelna. Většina evropských malých aut dokáže uvnitř vykouzlit vstřícnější atmosféru než praktický, ale strohý Jazz.Snad i to je důvod, proč shledávám tak těžkým vám Jazz doporučit, nehledě na všechny jeho nesporné přednosti. Je jako spotřebič – funkční, ale nedokážu si představit, že byste si k němu vytvořili emocionální pouto. Přece když dáte za auto velkou část svých úspor nebo se kvůli němu dokonce zadlužíte, abyste do něj pak usedali den co den po několik let, nechcete jen, aby fungovalo. Chcete ho mít rádi. A představa, že si zamilujete Hondu Jazz, je asi tak reálná, jako že zahoříte citem k mikrovlnné troubě.

Jirka Červenka

Druhý pohled: Zákazníci hází Jazzu klacky pod nohy
Problém Hondy Jazz je v tom, že je až moc dobrá, což ale zákazníci nepotřebují. Oni chtějí v tomto segmentu horší auta, protože na ta lepší nemají peníze. Už jsem slyšel mnohokrát od lidí, že nepotřebují 7 airbagů, ABS, ESP ani klimatizaci či rádio. Hlavně, aby jim prodejce slevil dalších deset dvacet tisíc. Až udělá Honda model Jazz horší a levnější, pak bude mít mezi českým prostým lidem větší úspěch.