Pracoviště řidiče je celkem útulné - dobře se usadíte, volant si nastavíte do ideální polohy a budíky jsou přehledné. Změť tlačítek na volantu je ovšem chaotická - některá tlačítka jsou zbytečná, na jiná nedosáhnete palcem. Také středový tunel je zbytečně tlustý a ubírá hodně místa na kolena, navíc schránka před voličem řazení je dost nepraktická. Kvalita zpracování je pak průměrná - někde najdete hezké materiály, někde vyloženě americký plast, který možná odpustíte Mustangu, ale Mondeu?
Jste dobrý (či spíše pozorný) řidič? Pak zvládnete psychicky náročný kvíz!
Mírně problematický je prostor na zadních sedadlech a v kufru. Kvůli svažující se střeše se budete při výšce 185 cm dotýkat hlavou stropu a na kolena je tak akorát dost místa - Superb nebo Passat jsou v tomto ohledu lepší. Totéž platí o zavazadlovém prostoru - 541 litrů s minirezervou není nic světoborného a už od pohledu nepůsobí tak velkým dojmem jako u konkurence. Vyhovět by ale měl dostatečně. Horší je to s madlem na víku kufru - ať použijete jakýkoliv grif, při zavírání si téměř vždy vylomíte zápěstí.
Hlavní změnou uvnitř je modernější infotainment SYNC 3. Graficky je mnohem uhlazenější a pohlednější, tlačítka jsou větší a lépe se do nich strefuje prstem, značného zlepšení se dočkala i rychlost systému. Řazení nabídky je celkem logické, postrádám však hardwarová tlačítka s hlavními položkami jako hudba, navigace, telefon apod.
Turbodiesel 2.0 TDCi o výkonu 180 koní a točivém momentu 400 Nm je plně dostačující. Mondeo s ním zrychlí na stovku za 9,3 sekundy a dokáže uhánět až 221 km/h, což je slušná dynamika. Celkově dobré odhlučnění interiéru se postará o to, že o motoru příliš neuslyšíte.
Dvouspojková převodovka PowerShift se šesti stupni je povedená. Řadí rychle, jemně a celkem logicky. Problém tkví snad jen v ovládání voliče - z parkovací pozice velmi snadno omylem zařadíte do sportovního režimu, což je otravné a všimnete si toho až podle vyšších otáček motoru. Zpátky do polohy D pak ve vzteku snadno přejedete až do neutrálu. Nutno uznat, že je to problém všech modelů, a tak se vylepšení dočkáme až za dlouho, jestli vůbec.
Spotřeba není vůbec špatná. Po městě budete jezdit do osmi litrů, s trochou snahy o úspornou jízdu i za sedm. Konstantní stovkou mimo město se dostanete na šest litrů, dálniční limit si řekne zhruba o litr více.
Mondeo vždy platilo za výtečně ovladatelný stroj, minimálně v rámci své třídy, a již od první generace bylo inspirací pro ostatní automobilky. To neříkám zaslepen jeho vlastnictvím, na tom se shodne většina inženýrů, novinářů i majitelů. Vlastně do jisté míry formovalo moji lásku k řízení. Bohužel, totéž si nedokážu představit o tomhle autě. Je zkrátka nudné.
Deset netradičních způsobů, jak si také můžete užít zimní radovánky
Řízení nepostrádá přesnost, ale zpětné vazby a vyvážení se nedočkáte. Působí gumově, ostatně jako zbytek ovládacích prvků. Ještě že tu není manuál a nemusím řadit... Podvozku také chybí přirozená neoblomnost a důvěru do něj rozhodně nevložíte. Pocit dokonale odladěného stroje se vytratil - přilnavost je v pořádku, ale hravé vyvážení je definitivně pryč, čtyřkolka je potom obyčejný haldex, který vás možná vyhrabe ze zasněženého parkoviště, ale šmrnc jízdě nedodává.
ST-Line slibuje "sportovní odpružení", alespoň to říká brožura, a také 18" ráfky. Tohle jsou dokonce devatenáctky, ovšem jízdní komfort je na nich stále příkladný - podvozek se s nerovnostmi vypořádá suverénně. To je bezesporu nejsilnější stránka Mondea a naštěstí ST-Line tuto vlastnost neničí.
Pokud budete uvažovat nad Fordem Mondeo ST-Line, musíte si trochu ujasnit priority, zda vyměníte líbivější vzhled za trochu vizuálního sportovna. Výbava ST-Line totiž stojí stejně jako Titanium, ale dostanete méně výbavy. Kupříkladu chybí navigace, vyhřívání čelního skla nebo sedadel, rozpoznávání značek či hlídání jízdního pruhu. Testované auto bylo (mimo navigace) natřískané téměř vším, takže jsem rozdíl v komfortu nepoznal, rozhodně však ST-Line nenajdete v ceníku jako samostatný optický paket, za který si prostě jenom můžete či nemusíte připlatit. A to je velká škoda.
Mnohem více mě ale mrzí odklon o tradičních kvalit - perfektní jízdní vlastnosti na prvním místě a celková promyšlenost udávající trendy. Přesně jako to uměla první generace. Mondeo zkrátka až příliš zamerikanizovalo se všemi neduhy, které s tím souvisejí - horší interiér a ergonomie, gumové ovládací prvky, fokus čistě na jízdní komfort, nezajímavé motory... ST-Line na kdysi výjimečném, dnes ale již průměrném autě, nic nezachrání.
