Dynamika, prostornost, charakter
Dvouspojková převodovka, uživatelské rozhraní
Ford Kuga mám rád, nebude tvrdit opak, i když obliba se táhne časem nazpět k první generaci (to byly časy, dva motory, jeden dvoulitrový diesel a jeden foukaný benzín). V druhé modelové řadě Kuga odbourala kritizované aspekty (malý zavazadelník, omezená paleta motorů a převodovek), nicméně zase s tím, jak narostla, došlo ke kompromisu ohledně jízdních vlastností. Takový už je ale život a jinak to nejde.
Pokud jsme na začátku zmiňoval pouhé dva motory u první generace, tady máme dvě benzínové jednapětky a dva naftové dvoulitry. Tohle je ten silnější z nich, má výkon 180 koní a točivý moment 400 Nm a to znamená hodně síly, ale její přenos by mohl být kultivovanější a plynulejší. Automat se změnami rychlostí vyčkává, pak razantně sepne a trhne, a řadit ručně vyžaduje práci s tlačítky na voliči jízdních režimů, takže také žádné terno.
Ano, je to naftový dvoulitr, a očekávat příznivou spotřebu je na míst, nicméně máme tady velké auto, s pohonem všech kol, navíc poměrně svižné, takže "za pět" jsme opravdu nejezdili. Hodnota kolem osmi litrů pak byla vcelku slušným výsledkem.
Na okruhu Paul Ricard s Audi, Ferrari, Lamborghini a Porsche
Pokud někdy byl Ford Kuga v něčem dobrý, pak to byly jízdní vlastnosti a to platí stále, byť druhá generace tím, jak se zvětšila, ztratila něco z agilita předchůdce. Pohon všech kol nabízí jistotu, nastavení podvozku vcelku schizofrenní (v dobrém slova smyslu) um jezdit jak komfortně, tak sportovně. Nicméně od pneumatik jsme registrovali určitý hluk, který by mohl být nižší. Nerušil, ale věděli jsme o něm. Brzdy? Ostré, možná až moc. A řízení příkré jak nespokojená manželka po dvaceti letech soužití.
Ford Kuga je stále velmi povedeným automobilem, jde o jedno z mála SUV, jehož Sport z onoho SUV je ve zkratce oprávněně. Když přeskočíme automatickou převodovku, která není tak dobrá jako klasický automat, potažmo manuál, musíme - navíc s tak potentním motorem - označit tento vůz za velmi povedený.
