Probuďte k životu foukaný čtyřválec 2.3 EcoBoost a hned pochopíte, že tohle není navzdory připitoměe zelenému názvu žádné ořezávátko. Tedy pokud nechcete. V normálních režimech se projevuje civilizovaně a tiše, pokud ho zrovna nedrtíte, přepněte ho ale do módu Race a bude vás bavit neustále. Zostří se odezva na plyn a z výfuků se rozezní kanonáda nespáleného benzínu po každém ubrání plynu. Podřaďte s meziplynem v centru Mnichova a můžete si být jistí, že vás na dalších semaforech přepadne protiteroristické komando GSG 9. A není to jen laciné divadlo, motor zní krásně hutně a je plný chuti do života, ne jako nějaký downizovaný vysavač, jak je u přeplňovaných čtyřválců zvykem. Tohle je jednoznačně nejlépe znějící foukaný čtyřválec dnešní doby! Je až s podivem, co se tvůrcům podařilo z jinak nepříliš tvárného čtyřválce vyloudit za zvuky. Budete si v něm připadat jako ten největší vyvrhel společnosti. A co teprve, když na to šlápnete! Buďte si jistí, že po celé republice rozvěsí vaše selfíčko s nápisem WANTED jako z divokého západu. Tahle věc je fakt hodně rychlá, a dává to hodně najevo. Turbodíra sice není úplně potlačená, ale vlastně svým způsobem dotváří charakter celého auta, navíc motor se nechá celkem snadno a s chutí vytáčet až téměř do sedmi tisíc. Šestikvalt s nakrátko naskládanými převody pak krásně dotváří zbytek. Jen kdyby tu zase tolik nebručel umělý zvuk od sání ale za chvíli to přestanete vnímat...
Ehm... vážně vás zajímá? Dobře, znát provozní náklady svojí budoucí hračky, která musí obstát i v reálném životě, je důležité, takže vám prozradím pár čísel. STI má tradičně místo nádrže děravou PET lahev. Po městě jezdíte za patnáct a po dálnici horko těžko za třináct, musím ale uznat, že když se snažíte, a tou snahou je stovka na tempomat po dálnici, tak se můžete kutálet i za osm litrů.
RS na tom ale není o nic lépe - nádrž má ještě menší a spotřeba je skoro stejná. Po městě jsem za oficiálních deset litrů nejezdil ani náhodou, spíš za 14 až 15, kudlu po okreskách z Prahy do Špindlu a na okruh do Mýta jsem dal za sedmnáct litrů, a málem jsem nedojel, protože ujet 300 km na nádrž je umění. Ale jo, 160 km/h po dálnici zvládnete za dvanáct, volnou stovkou pak i pod devět. Každopádně tahle věc snad žere víc než osmiválcový Mustang, pokud si ji užíváte.
M40i je paradoxně z této trojice nejhospodárnější. Průměr 11,0 l/100 km za celý týden, včetně poskakování po městě, svižného přesunu po dálnici a dovádění na okruhu, mluví za vše. Volným tempem se však klidně dostanete i pod deset litrů, stačí jenom přepnout do režimu Eco Pro, trochu se snažit a využívat setrvačnosti téměř dvou tun.
Začnu od konce. Asi je jasné, že BMW X4 M40i nemá v této společnosti šanci na výhru, kvality mu však upřít nelze. Tohle je zatraceně rychlé auto, je celkem praktické a dokonce je s ním i zábava. Vážně! Létat s tímhle mastodontem po úzkém závodním okruhu je zvláštním způsobem perverzní. A když vás po šedesátce začnou bolet všechny kosti, budete nízké a hluboké skořepiny proklínat. Vysoká kožená křesla s elektrickým ovládáním budou tím, po čem budete toužit. Vím, o čem mluvím. Nedávno jsem se rozlámal na Spartan Race a dal bych pytel zlata za to, abych mohl nasedat do vysokého auta.
Druhé místo si odváží Subaru WRX STI. Je to velmi šarmantní auto, za správných podmínek drtivě rychlé, celkem velké a praktické, ale také trochu únavné. Musíte mu obětovat opravdu velký kus trpělivosti, než se s ním naučíte pořádně jezdit, a také svého srdce, abyste mu odpustili každé zadunění od výfuku a každý nepovedený rozjezd od semaforů, když jedete unavení z práce domů. Jenže pak odkudsi z půdy vytáhnete zaprášenou krabici s cetkami a najdete svůj milovaný plakát s Colinem McRaem ve vzduchu a možná i svoji první krabičku cigaret 555, kterou jste si koupili v britském duty free shopu, když jste letěli pro svoje první staré STIčko.
Vzpomínky vám už nikdy nikdo nevezme, jenže čas jde kupředu a dnes ostrým čtyřkolkám vládne někdo jiný. Tušíte správě, že Ford Focus RS. Víte, největší dojem na mě tohle auto udělalo tím, že mne, zarputilého odpůrce čtyřkolek, naučilo mít rád čtyřkolky. Tahle je totiž tak přístupná! Pozor, to neznamená, že je to úplně blbuvzdorný playstation, ale prostě jenom perfektně odladěný stroj. Ereso je navíc brutálně rychlé, krásně zní, skvěle padne do ruky, vypadá naštvaně, je příjemně ovladatelné, relativně pohodlné a civilizované na každý den a tak akorát praktické pro život. A také neuvěřitelně levné - takovou káru vám za milion prostě nikdo nedá. Dostanete i kus historie, jenom se podívejte na to křídlo a neříkejte, že se vám nevybaví Cossie. Okamžitě si pro něj běžte, tohle je totiž nejlepší ostrá čtyřkolka na trhu!
