Objektem této recenze je moje Škoda Felicia 1.3 mpi vyrobená v roce 1999. Auto jsem dostal v únoru 2013 po svém dědovi, bylo většinu času garážované a mělo najeto zhruba 50 tisíc km.

Škoda Felicia byla vyráběná v letech 1994 až 2001 českou automobilkou Škoda Auto jako nástupce Škody Favorit, který má hlavní zásluhu na vstupu Škody Auto pod ochranná křídla německého automobilového koncernu Volkswagen. Škoda Favorit byla první „škodovka“, která nenásledovala desetiletí starou koncepci vozů Škoda s pohonem zadních kol a motorem uloženým vzadu, avšak vydala se cestou po vzoru konkurence, kdy se pohon přesunul na přední kola a motor byl uložen příčně vpředu. O design Favoritu se postaralo známé italské studio Bertone.

Škoda Felicia má se svým předchůdcem mnoho společného, ale také hodně odlišného. Mezi společné patří například některé díly, typ karoserie nebo „jednoduchost“ auta. Mezi odlišné patří určitě vzhled exteriéru i interiéru, motory nebo výbava. Vůz se řadí do segmentu malých aut, kam patří také například jeho nástupce Škoda Fabia, VW Polo, Ford Fiesta apod. Škodovka vyráběla Felicii ve verzích pětidvéřový hatchback a kombi, pick-up, Vanplus a Felicia Fun.

Felicia prošla faceliftem v roce 1998, kdy došlo nejen ke změně vzhledu exteriéru – z předfaceliftové verze připomínající Favorit na faceliftovanou verzi, kde došlo ke změně ve stylu Škody Octavia, ale například ke zlepšení antikorozní ochrany, nebo ke změně polohy opěrek hlavy, které již bylo možné používat na opření tak, aby řidič nekoukal do stropu.

Ve Felicii se během její osmileté výroby usídlilo celkem sedm motorů – 6 benzínových a jeden naftový. Z počátku výroby se Felicia prodávala s motorem 1.3 43kw, kde funkci přípravy směsi obstarával ještě karburátor, později Škoda přešla na používání motorů 1.3 BMM, motory s jednobodovým vstřikováním, o výkonu 40 a 50kw a poté na motory 1.3 mpi, s vícebodovým vstřikováním, o výkonech 40, 50 a koncernový 1.6 mpi 55kw. Naftový motor se zde použil jenom jeden a sice 1.9D o výkonu 47kw. U Felicií se objevil problém s kroucením karoserie po osazení těžkými motory 1.6 mpi a 1.9D, proto Škoda začala montovat do prostoru motoru rozpěrnou, kvůli zpevnění torzní tuhosti.

Při výběru ojeté Felicie je nejlepší volbou motor 1.3 mpi 50kw, kde rozvody jsou řešeny řetězem, motor díky své nižší hmotnosti nenamáhá tolik přední nápravu jako 1.6 mpi a 1.9D, a nabízí lepší zrychlení o 2s (13,5s) oproti 40kw verzi za cenu jen několika desetin litru spotřeby navíc.

Škoda Felicia v základní výbavě nenabídla zákazníkům prakticky nic nového oproti svému předchůdci. V té nejnižší výbavě je opravdové holátko. Otáčkoměr, ABS, posilovač volantu, rádio, tažné zařízení to byly všechno věci, které si musel zákazník dokoupit, pokud po nich toužil. Avšak vzhledem k ceně těchto doplňků je zřejmé, že většina dnes jezdících Felicií je v té nejnižší výbavě. Na druhou stranu bylo možné si připlatit za takové věci, jako byla klimatizace, elektrická okénka, nebo například kožené sedačky. Automobilka však nabízela mnoho speciálních verzí s lepší výbavou – například Laurin a Klement, Sport Line, apod.

Ničím nenadchne, ale ani neurazí. Felicia nebyla vytvořena, aby si hrála na něco, co není. Palubní deska je tvořena většinou kombinací plastů v černé a šedé barvě, ovládací tlačítka se nachází tam, kde by je člověk čekal. Přístrojová deska je zeleně podsvícená a nachází se na ní základní kontrolky, ukazatel teploty chladicí kapaliny, rychloměr, podle výbavy buď otáčkoměr, nebo analogové hodiny a ukazatel hladiny paliva v nádrži. Věnec volantu je na dnešní poměry už tenký, ale ze zadu má vytvarované prolisy na prsty, celkem dobře se drží.

Sedačky jsou častým tématem – pro jedny jsou utrpením, někdo na ně nedá dopustit. Nepopiratelným faktem je, že mají netradiční tvarování a o bočním vedení těla také nemůže být řeč. Na to, jaká je Felicia malé auto zvenku, vevnitř je prostor spousta, zejména díky nízké úrovni aktivní bezpečnosti. Na zadní sedadla se posadí 3 lidé, avšak na delší cestování to není. Já sám se 180cm si za sebe sednu celkem pohodlně a mám i místo na kolena. Jen doplním, že verze hatchback má velikost zavazadlového prostoru 272 litrů a kombi 447.

Moje Felicia sjela z výrobní linky v roce 1999 a ke dni předání měla najeto něco kolem 61 tisíc kilometrů. Motor je 1.3 mpi s výkonem 40kw a výbava nejnižší. Co však bylo dokoupeno, je gumová ochrana kufru, která je velmi praktická, chrání koberce, je lehce omyvatelná a vyjímatelná. Poté, co jsem se stal majitelem, jsem udělal několik estetických úprav v interiéru – nové potahy, změna hlavice řadicí páky, rádio a reproduktory, apod., ale i v exteriéru – pořádně jsem ji umyl a nasadil litá kola. Zakoupil jsem rozpěrnou tyč, kterou jsem dal do motorového prostoru kvůli zpevnění karoserie, avšak už po tehdejších 51 tisících kilometrech jsem musel trošku upravit díry na šrouby, protože nepasovaly úplně přesně.

Subjektivně si myslím, že od té doby se zlepšila trochu jistota auta v zatáčkách ve městě, při vyšší rychlosti. V autě jezdím většinou sám, a i když nemám lehkou nohu, kombinovaná spotřeba se pohybuje kolem 6,5 litrů, pokud jedu dlouhou trasu není problém jet pod 6 litrů na sto kilometrů. Samozřejmě Felicia nemůže konkurovat dnešním vozů, které mají o desítky kw více, ale myslím si, že ta moje je celkem dobře zajetá, a tak i se 40kw motorem je celkem živá.

V dnešní době moderních vozů dokáže každý vymyslet snad tisíc záporů Felicie, avšak kladů moc nenajdou. Proto bych se zaměřil jenom na klady, díky kterým má Felicie moje sympatie. Prvním kladem je cena. Ano, člověk sežene pojízdné auto za 40 tisíc Kč, ovšem v jakém je většinou stavu, jak dlouho vydrží a jaké budou další investice? Felicia je díky své rozšířenosti na českých silnicích (vždyť donedávna držela prvenství v kategorii nejprodávanější ojeté auto u nás, kde ji vystřídala mladší Fabia) velmi dostupným autem. V inzercích se nachází stovky kusů aut bojující svoji cenou. Patří sem také cena náhradních dílů, ty na Felicii jsou v porovnání s konkurencí „za hubičku“ a někdy i doslova. Po vrakovištích se válí hromady náhradních dílů, kterých se majitelé vrakovišť rádi zbaví.

Druhým kladem je servis. Felicii díky své jednoduchosti dokáže opravit snad každý automechanik a i zručnější majitel si opraví spoustu věcí sám.

Spolehlivost. Co v autě není, to se nerozbije. Jasně, tímhle sloganem milovníka luxusních aut nepřesvědčím o koupi Felicie, ale pro danou cílovou skupinu je to silný argument, stejně jako předchozí body. Člověk nemusí řešit blikající palubní počítače nebo rozbité turbo.

Jako čtvrtý bod bych uvedl, že Felicii doporučím jako auto pro začínající řidiče nebo lidi, kteří hledají auto pro převoz z místa A do místa B. Díky výše zmíněným bodům je Felicia to auto, které udělá svoji práci, za kterou si moc neřekne. Pokud by došlo k nějakým „ťukancům“, opět není problém za pár korun díly vyměnit.

Poslední bod je spíše subjektivní. Felicia mě baví. Výkonu je samozřejmě málo, ale i přesto díky jednoduchosti podvozku, absence jakýchkoli asistenčních prvků či posilovače řízení vím přesně, co se s autem děje, co mě říká a je už jenom na mě, jak si s tím dokážu poradit. Navzdory slabému motoru se Felicia dostane na limit celkem snadno, což je hlavně znát v zatáčkách (mám pneu 165/70/R13) a na brzdách, které by mohly být účinnější. Na druhou stranu, bez ABS by auto díky své hmotnosti a úzkým pneumatikám bylo často ve smyku.

Škoda Felicia ve své době byla tahounem automobilky, kam se později přidala Octavia a poté Fabia. Během výroby sjelo z výrobní linky více než 7 milionů kusů, které se prodávaly jak u nás, tak šly i na export. Etalonem produktové palety však Felicia nikdy nebyla, tím se stala větší Octavia, avšak i Felicia má své odpůrce i zastánce, kteří ji buď milují, nebo nenávidí. Každý má vlastní názor, avšak vezmeme-li v potaz všechna fakta uvedená v recenzi a aplikujeme na cílovou skupinu potenciálních zájemců, není moc aut, která by Felicii mohla konkurovat.