Rád bych představil moje první vozítko. Jedná o legendární Fiat Punto první generace který na silnicích stále jezdí v hojném počtu. Pro mně byla volba celkem jasná po získání řidičského průkazu jse hledala rozumná alternativa pro první přibližovadlo z bodu A do bodu B. S omezeným rozpočtem a požadavkem na malý obsah se volba ztenčila na Felicii, Fiestu a Punto.
Po prozkoumání několika bazarů byla volba jasná Felicie většinou zrezlé, Fiesty? Katastrofální stav. A tak jsem si jednoho dne přivezl moje zelené Punto. Je to základní výbava S a motor 1,1l/40kw. Výbava nic, ale co není ,to se nerozbije. Auto má datum narození leden 1999 a na svoje stáří je v dobrém stavu absolutně bez rzi, jen lehce výfuk, ale to je u takto starého vozu přijatelné.
Po motorické stránce skvělé, olej nikde neteče, jinak motory FIRE vydrží snad vše, i když to nejsou žádné trhače asfaltu. Ale zase se např. nemůžou "potkat , " protože píst a ventil na sebe nedosáhnou, i kdyby se snažili. Spotřeba při cestě do školy a kolem 7 km se dá udržet při ne zrovna ekonomickém stylu jízdy okolo 7 litrů, což považuji za slušnou hodnotu. Interiér působí skromným dojmem, ale to je dáno konstrukčním určením vozidla, na druhou stranu v sedadle řidiče potěší bederní opěrka, což na rok 1999 je výjimka v daném segmentu.
Jinak klasika - tvrdší plasty občas vrznou, ale to není zas takový problém. K exteriéru snad není třeba se zmiňovat, Punto pozná snad každý na dálku. Jízdní vlastnosti jsou obstojné, když člověk projede ostřeji zatáčku, tak se nepodívá, co pěstují zemědělci v poli, což bych považoval za úspěch. Jen málo lidí bude chtít s tímto vozem závodit na okreskách, o dálnicích nemluvě. Mimochodem na semaforech se lze na rozjezd přetahovat i se silnějšími vozy.
