Sexy karoserie; silný motor s lahodným zvukem; relativní pohodlí

Tupé vyvážení; absence samosvoru; místo v kufru se staženou střechou

Začátek listopadu není zrovna nejvhodnějším obdobím na projížďky s otevřenou střechou, jenže azurové nebe a hřejivé paprsky slunce, které zanedlouho zmizí pod pokličkou depresivní inverze, byly dostatečně pádným důvodem k tomu zvednout telefon a objednat BMW Z4, navíc ve vrcholné specifikaci.

Přiznám se, že se mi osobně design moc nelíbí, ačkoliv velkou dávku sexepílu mu upřít nemohu. Falicky předlouhá kapota a kabina těsně před zadními koly snad nikdy nevyjdou z módy a možná proto BMW Z4 i po šesti letech výroby stále vypadá svěže. Zároveň v něm rozpoznáte i několik detailů odkazujících na klasické roadstery minulosti. Třeba v lince předních blatníků nemůžete přehlédnout legendární BMW 507.

Jinak je uvnitř útulno a i se staženou střechou si tu v podzimním období vytvoříte příjemné klima. Tomu dopomáhá rychlé vyhřívání volantu i sedaček a velký motor, který vytvoří dostatek odpadního tepla k vytopení kabiny během pár kilometrů. Zavazadlový prostor je celkem štědrý, se staženou střechou ale přijdete o prostor za podběhy, což v reálu znamená místo jen na dvě střední zavazadla a něco drobností.

Ta není o nic lepší ani horší než osmistupňový automat od ZF. Rozjíždí se bez cukání, řadí hladce a rychle, ať už jedete svižně, nebo se jenom loudáte, zkrátka mezi konkurencí rozhodně patří k tomu lepšímu. Dostanete s ní také funkci Launch Control, kterou se mi ale nepodařilo aktivovat. Pokud byste snad chtěli šestistupňový manuál, máte smůlu, sDrive35is je dostupné jen s DCT a pro manuál musíte sáhnout po slabší verzi sDrive35i o výkonu 306 koní.

Vysoká spotřeba k vysokým výkonům prostě patří, i když o mnichovských řadových šestiválcích lze hovořit spíše pozitivně. Mimo město se volným tempem dostanete k osmi až devíti litrům, dálničních 130 km/h si řekne maximálně o deset litrů. Ve městě je to ovšem znatelně horší.

Pod 16 litrů jsem se nedostal, častým zastavováním a opětovnými rozjezdy fyziku prostě neošálíte, navíc když se z výfuků linou tak lahodné tóny a dunivé výstřely, které vás nutí nepromarnit jedninou příležitost k razantní akceleraci. Spotřeba ovšem stále není onou stinnou stránkou motoru, kterou jsem měl v předchozí kapitole na mysli.

Dobrou zprávou je, že odpružení v sobě skrývá nečekanou míru komfortu. Občas z vás tuhý podvozek sice vyklepe duši, třeba na městské dlažbě nebo zpomalovacích prazích, s rostoucí rychlostí ale začne získávat na schopnostech pohlcovat nerovnosti. S rozbitou okreskou si poradí překvapivě dobře a nemá až takové tendence odskakovat nebo špatně přenášet výkon. I když samosvorný diferenciál by se určitě hodil - nejen pro větší trakci, ale i nějaké ty nezbednosti...