Vypadá jako BMW, svým charakterem ale mezi mnichovské vozy příliš nezapadáJeště v polovině osmdesátých let nemělo BMW v nabídce ani jen kombík a nápad vyrábět ho musel automobilce vnuknout až jeden ze zaměstnanců, když si jej svépomocí postavil v garáži z nabouraného sedanu, aby mohl vzadu vozit kočárek. O tři dekády později má ta samá značka pouze na platformě pro střední třídu nepřeberné množství pětidveřových modelů. BMW 335d GT xDrive (2014)Když tak v duchu počítám, kromě dnes již tradiční trojky Touring mezičasem přibyl crossover X3, nově dorazila trochu divná X4, pak tu máme něco jako přifouknutý hatchback v podobě modelu Gran Turismo a oslím můstkem se dostáváme také k nové řadě 4 Gran Coupé, o které dnes bude řeč. Ta se sice tváří jako čtyřdveřové pseudo-kupé, ve skutečnosti jde ale o liftback s prodlouženou zádí a víkem zavazadlového prostoru protaženým až po střechu.Když jsem se na mnichovskou Octavii prvně díval zepředu v garážích BMW, vůbec jsem netušil, že je to ona. Přestože jsou mezi ní a trojkou drobné stylistické odlišnosti v nárazníku i hlavních světlech, s naroubovaným M paketem vypadala k nerozeznání stejně. Že jde o rozdílný vůz, napoví až jiný tvar střechy a pochopitelně záď.

Tímto nicméně přestavba na poněkud praktičtější auto nekončí. Čtyřka GC je nepatrně delší, nižší a širší než standardní trojka, pokud však těch pár milimetrů poznáte bez přímého srovnání volným okem, gratuluji vám, můžete na geodezii směle vytyčovat prostorové souřadnice i bez použití teodolitu.

Jedním z osobitých symbolů aut tohoto typu se stala bezrámová okna podtrhující onu marnou snahu udělat z nich něco, čím doopravdy nejsou a výjimkou není ani Gran Coupé. Některá „čtyřdveřová kupé“ mají proto problémy s hlukem pronikajícím do kabiny kolem špatně navrženého těsnění, případ BMW, respektive našeho testovacího vozu to však nebyl.Co je u čtyřky navíc docela příjemné, je skutečnost, že navzdory snížení siluety karoserie lze za volant pořád usednout bez toho, aby člověk vyšší postavy automaticky narazil hlavou do horního rámu dveří, což se mi několikrát úspěšně podařilo třeba ve Volkswagenu CC.

Samotná kabina mnoho překvapení neskýtá, pokud jste tedy někdy poslední dobou měli po ruce některé z novějších BMW. Prakticky všechno bylo bez vážnějších změn převzato z trojky. Někomu ta unifikace napříč jednotlivými řadami může připadat nudná, sám ale tohle neodsuzuji. Mám za to, že mnohem důležitější jsou intuitivně rozvržené ovládací prvky a zrovna v tomto směru s BMW problém nemám, ačkoli je mi trochu záhadou, jak je vůbec možné skombinovat lepší sedadla s dofukováním bočnic bez bederní opěrky.Že nesedíte v klasickém sedanu, vám dojde hlavně na zadních sedadlech. V podélném směru je zde místa na poměry třídy v zásadě dost, zvažující se střecha však ubírá pár centimetrů nad hlavami cestujících a z „otevřeného“ zavazadelníku sem proniká poněkud více hluku od zadních kol.

Pokud se ptáte na kufr, oproti čtyřdveřovému základu větší není, stále má ale dle mého skromného soudu dostatečných 480 litrů a o kousek snadněji se vám bude díky většímu nakládacímu otvoru převážet různé harampádí. A vlastně nejen proto. Víko zavazadelníku je standardně vybaveno elektrickým ovládáním.

Chybějící pevná přepážka za zadními sedadly si vyžádala posílení podlahy a některých dalších strukturálních částí karoserie, liftback proto logicky přibral trochu na váze. Těch pětapadesát kilogramů navíc v případě verze 428i xDrive však moc poznat nejde, tohle BMW beztak není žádná rachitická baletka. S automatem a normovaným euro-balastem váží 1670 kg, přesto i dvoulitr na slušnou dynamiku stačí.Na stovku je schopen rozjet se za rovných šest sekund, výkon je na přeplňovaný motor fascinujícím způsobem lineární a naprosto perfektní osmistupňový automat zvládá nejen meziplyny a intuitivně vybírá kvalty v chvílích, kdy vše necháte na elektronice, ale rychlými reakcemi navíc téměř dokonale vyruší turboefekt. Poněkud strojeně nechává cuknout uzamykáním měniče v ostřejším ze dvou sportovních módů, to se dá ale poměrně snadno obejít individuálním nastavením.

Čeho se pohonné jednotce naopak zoufale nedostává, je charakter. Vůz se sice intenzivně snaží trochu toho dunění a chrapláku posádce nabídnout, vše ale probíhá na úrovni jedniček a nul skrze umělé tóny vstupující do kabiny reproduktory. Nechápejte mě špatně, v rámci tichého a extrémně jemně odladěného turbomotoru to nezní špatně, případná oběť zavřená v kufru by však na policii klidně odpřisáhla, že ji unesli v Octavii 1.4 TSI. Což jistě není špatná vizitka koncernu, od někdejšího výrobce nejlepších atmosférických šestiválců však jaksi pořád očekáváte v rámci setrvačnosti něco navíc.

Mnichovská značka má ve zvyku svou techniku neustále průběžně ladit a to poměrně intenzivně, zejména pokud se na začátku ukáže, že svou spolehlivostí či spotřebou zaostává za obvyklými standardy, což byl i případ čtyřválce N20. Nakolik automobilka pokročila v odstraňování konstrukčních nedostatků, by nám mohli říci majitelé BMW, nicméně co se týče nároků na benzín, motor už zdaleka není rozežrán jako kdysi.Ještě pořád hodně záleží na stylu jízdy, s lehkou nohou ale 428i umí jezdit pod šest litrů i s pohonem všech kol. V případě, že pravou špičkou náležitě podráždíte palivové čerpadlo, klidně do válců nenávratně dopraví i dvacet na sto, po třinácti set kilometrech převážně svižnější jízdy s mírně vyšším než povoleným průměrem však Gran Coupé skončilo s průměrnou spotřebou 8,4 litru na 100 km.

Na to, že je BMW podle nezávislých testů považováno za automobilku s největším rozdílem mezi udávanou a skutečnou spotřebou, není o litr a půl horší výsledek vůbec špatnou vizitkou, tím spíše u vozu s výkonem 245 koní, čtyřkolkou, automatem a hmotností skoro 1,7 tuny.

Určujícím prvkem chování této čtyřky na silnici byl pohon všech kol, který nelze kombinovat s poněkud zbytečně tuhým sportovním podvozkem ani v případě objednávky paketu M. Přidejte k tomu tradiční ideální vyvážení hmotnosti mezi nápravami, zimní pneumatiky s nízkým ale pořád poddajnějším profilem a čtyřkolku nastavenou tak, aby při citlivém zacházení s plynem upřednostňovala přenos výkonu dozadu.Výsledkem je vůz s příjemně poddajným zavěšením a celkově nebývale vysokým komfortem jízdy, velmi jistý v zatáčkách bez ohledu na povrch, což je ale dáno také tím, že šasi je ve smyslu trakce mnohem „rychlejší“ než motor. Řidičům, kteří za to rádi vezmou, bude ke štěstí chybět asi jen více citu v řízení, které je jinak velmi dobře naposilované, spíše tužší a přesné.

Brzdám také není moc co vytknout. Pod koly byly ukryté modré třmeny výkonnějšího (a příplatkového) systému M, jenž je u BMW posledním stupínkem před karbon-keramikou. Pedál bych klidně snesl o chlup tužší, dávkování je ale perfektní a slábnutí účinku se nedostavilo ani při ostřejší noční „eRZetě“ v Buchlovských kopcích.

Gran Coupé ve verzi 428i xDrive je poněkud zvláštní BMW, jako konvenční vůz však funguje výtečně. Zatímco jeho štíhlejší a nižší karoserie signalizuje sportovní ambice, které ve skutečnosti plní docela se ctí i s dvoulitrem, díky pátým dveřím je hlavně o kousek praktičtější a variabilnější.Jízdně jde o typický produkt bavorského inženýrství, který opět jednou ukazuje, že standardní podvozek je v kontextu s kvalitou našich silnic mnohem lepší volbou než ten sportovní a dokonce i čtyřkolka je nastavena tak, aby nejen zvyšovala trakci ale i pomáhala zatáčet, byť je motor v této soustavě tím, kdo táhne za kratší konec.

Ano, pokud chcete, je v tom trochu cítit Audi, které jakoby autorům při stavbě našeptávalo, ve výsledku však vůbec ne špatně. Je to prostě jiné BMW, kterému chybí pojítko se světem před eko-šílenstvím v podobě rajcovnějšího ale hlavně charakternějšího motoru, přestože pomalé není. Naštěstí šestiválce, manuály a zadokolky ještě nevymřely, takže pokud toužíte po starých pořádcích, o malý krok couvnout můžete, tohle je nicméně další střípek skládačky "nevstoupíš dvakrát do stejné řeky".