Typickou situací je krajní nedisciplinovanost v případě, kdy ze všech směrů příslušné křižovatky je silný provoz a všichni na danou zelenou křižovatku nemohou projet, protože provoz za ní je natolik silný, že se auto pohybují jen pomalu a někdy vůbec. Protože mám pocit, jakoby se někteří domnívali, že „nevadí“, když vjedou do křižovatky a tím blokují ostatní, aby projeli ve svém směru, který třeba zablokovaný není, rád bych těmto řidičům dnešním článkům připomněl jednotlivá pravidla.

Základním je ust. §22 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb.: „Řidič nesmí vjet do křižovatky, nedovoluje-li mu situace pokračovat v jízdě v křižovatce a za křižovatkou, takže by byl nucen zastavit vozidlo v křižovatce. To neplatí, pokud řidič zastavuje vozidlo v křižovatce za účelem plnění povinností podle § 5 odst. 1 písm. h) nebo při odbočení vlevo podle § 21 odst. 5.“

Jak patrno z tohoto ustanovení, přejet hranici křižovatky lze teprve v okamžiku, kdy je řidiči jasné, že CELOU křižovatku bude moci projet a ne že se tam (jako řada lidí) prostě narvou, i když jasně vidí, že křižovatku nebudou moci projet. Pokud by se takto chovali všichni, tak bude křižovatka ucpaná ze všech stran a hlavně nebudou moci křižovatkou projet ti, jejichž směr zůstává volný.

Beran: Dopravní značky - nechci zákazy, chci informace!

Někdy se může stát, že je provoz tak silný, že ani za celou zelenou se auta nepohnou a je nutné čekat na další. Nelze to ale řešit tak, jak často vídám, že se tam raději všichni preventivně rvou, aby se před ně nenarval někdo jiný a pak už je to jen o tom, kdo je bezohlednější.

Z výše uvedeného nicméně existuje výjimka, která je popsána výše v daném ustanovení a ta se týká dávání přednosti chodcům a při odbočování vlevo. Pokud odbočujete vlevo a dáváte přednost protijedoucím vozidlům, tak do křižovatky najet podle pravidel lze, i když nemáte jistotu, že ji budete moci projet. Důvodem je zde patrně to, že je menší pravděpodobnost, že křižovatku nebude možné projet, jakkoli i tento přístup může generovat případy zablokování vozidel z ostatních směrů, kterým mezitím padla zelená.

Pravidla tedy stanoví určité limity, jakkoli vzájemná ohleduplnost by měla být tím hlavním vodítkem. Jak s oblibou uvádím, představme si, že ve všech těch vozidlech sedíme my sami – opravdu bychom se sami k sobě chovali právě takto?