První scénář pokrývá situaci, kdy buď z dopravního značení na místě nebo z obecných pravidel o přednosti plyne, že přednost mají oba.Typickou situací je křižovatka typu „T“ hlavní a vedlejší, kde na vedlejší chybí značka „Dej přednost v jízdě“ nebo „Stůj, dej přednost v jízdě“, přičemž vedlejší je nožička „Téčka“. Pokud řidič vozidla A jede rovně po hlavní silnici a má svůj směr označen jako hlavní, má přednost v jízdě před vozidlem B, které má po pravé straně a které je na vedlejší. Pokud ale na vedlejší značka chybí nebo je nečitelná, neviditelná, poškozená apod., pak řidič z „vedlejší“ automaticky uplatňuje pravidlo o přednosti zprava, tzn. důvodně se domnívá, že vozidlo, které je na hlavní (neví, že je to hlavní), mu dá přednost, protože má vozidlo B zprava. Ten se k tomu samozřejmě nechystá a srazí se.V tomto případě nikdo nic neporušil. Řidič vozidla A byl podle dopravního značení na hlavní a měl důvod se domnívat, že má přednost. Řidič vozidla B tam neměl žádnou značku, takže měl důvod se domnívat, že má taky přednost.Při vzniklé dopravní nehodě budou právní následky tyto:

• ani jeden řidič nemůže dostat pokutu za způsobení dané dopravní nehody, protože nikdo nic neporušil, a
• škodu, která vznikla, si strany budou hradit ze svého (každý svou vlastní škodu), protože druhá strana nic neporušila, takže za škodu neodpovídá.

Podmínkou pochopitelně je to, že řidič z vedlejší nebude nikde vykládat, jak to tam zná a jak dobře ví, že byl na vedlejší. Sice není povinen postupovat jinak, než mu značky ukládají a ani není povinen se řídit značkami ostatních nebo pracovat s informací, že zná ten druhý směr a ví, že je tam hlavní, nicméně „nadměrná vědomost“ o dané situace může být přitěžující okolností a vychýlit váhy odpovědnosti směrem k němu. Čistě formálně-právně pro něj platí jen jeho značky, ale v rámci obecné prevenční povinnosti by mu mohla být velká znalost místních poměrů přičtena k tíži, takže pokud bych způsobil takovou nehodu a chtěl se odpovědnosti vyhnout, tak bych o znalosti místních poměrů mlčel.

Druhým scénářem, který byl posledně diskutován i ve vztahu ke kruhovým objezdům, je scénář, kdy přednost nemá nikdo, resp. oba přednost druhému podle svých značek nebo obecných pravidel dávat musí.Zde bych nejprve zdůraznil, že takový případ vůbec není nemožný. V minulosti jsem popisoval případy křižovatek, které nemají podle pravidel řešení (typicky se jedná o křižovatky bez značek upravujících přednost), kdy různé varianty vedou k tomu, že ve finále musí dát přednost všichni všem. Není to tedy jen ten případ kruhových objezdů, ale i další případy. Stát se to tedy může a možná i stává.Pokud přednost nemá nikdo, resp. každý musí někomu přednost dát, musí se domluvit, aby se patová situace uvolnila. Pokud ale oba poruší povinnost dát druhému přednost, protože budou oba mylně předpokládat, že když ten druhý je musí pustit, tak mohou jet a dojde k nehodě, pak právní následky budou následující:

• oba dostanou trest za porušení povinnosti dát přednost v jízdě, a
• oba budou odpovídat za škodu s tím, že poměr zavinění bude patrně 50 na 50, tzn. že vždy polovinu škody hradí druhý a polovinu škody si nese každý sám (ten poměr se ale může měnit podle okolností každého případu).

Závěrem chci zdůraznit diskutovaný fakt ve vztahu k dopravním značkám „toho druhého“. Neexistuje povinnost sledovat dopravní značení z ostatních směrů. Jaké značky platí pro každého a jak musí být umístěny, aby způsobily ty správné účinky, je podrobně popsáno ve vyhlášce 294/2015 Sb. Neexistuje právní důvod, aby komukoliv bylo přičteno k tíži to, že nesledoval dopravní značení z ostatních směrů. Tím nechci říct, že to někdy není praktické nebo moudré.Když to řidič zvládne, tak lépe pro něj, ale taková povinnost neexistuje. Tím samozřejmě není dotčeno to, že si můžete zhoršit pozici, pokud budete zevrubně seznamovat soud nebo správní úřad s tím, jak to tam znáte. Nicméně, za obvyklých podmínek (když to tam prostě neznáte), není povinností sledovat značky ostatních a není povinností z nich dovozovat další postup.