Měl jsem v poslední době možnost nechat se inspirovat jedním čtenářem nad problematikou toho, co to jsou křižovatky a jaký dopad má ten či onen způsob jejich identifikace na povinnosti jednotlivých účastníků silničního provozu a dnes se na ně podívám podrobněji.

Již jsem o tom několik článků psal, nicméně téma je velmi pestré, protože praxe ukazuje, že vynalézavost dopravních inženýrů a silničních správních úřadů lze sotva napasovat na některé definice v zákoně. Pojďme si nejprve znovu projít stávající definice: §2, písm. w) zákona č. 361/2000 Sb.:
„…křižovatka je místo, v němž se pozemní komunikace protínají nebo spojují; za křižovatku se nepovažuje vyústění polní nebo lesní cesty nebo jiné účelové pozemní komunikace na jinou pozemní komunikaci…“

1) Křížení s účelovou komunikací

Už na první pohled vznikají z výše definice zejména ty pochybnosti o tom, kdy to konkrétní křížení pozemních komunikací křižovatkou není. Výše je např. uvedeno, že vyústění účelové komunikace na jinou (např. místní) křižovatkou není. Jak ale plyne z ust. § 6, odst. 3 vyhl. č. 30/2001 Sb.

„Zákaz, omezení nebo příkaz vyplývající ze svislé dopravní značky končí na vzdálenější hranici nejbližší křižovatky, pokud není dříve ukončen jinak; to neplatí pro omezení nebo příkaz vyjádřené svislou dopravní značkou „Sněhové řetězy“ (č. C 5a), jejíž platnost ukončuje svislá dopravní značka „Sněhové řetězy - konec“ (č. C 5b), svislou dopravní značkou „Zimní výbava“ (č. C 15a), jejíž platnost ukončuje svislá dopravní značka „Zimní výbava - konec“ (č. C 15b), svislou dopravní značkou „Zóna s dopravním omezením“ (č. IP 25a), jejíž platnost ukončuje svislá dopravní značka „Konec zóny s dopravním omezením“ (č. IP 25b), svislou dopravní značku „Obytná zóna“ (č. IP 26a), jejíž platnost ukončuje svislá dopravní značka „Konec obytné zóny“ (č. IP 26b), a svislou dopravní značku „Pěší zóna“ (č. IP 27a), jejíž platnost ukončuje svislá dopravní značka „Konec pěší zóny“ (č. IP 27b).“

Jak ale řidič v provozu má poznat, jestli ta komunikace, která křižuje jeho komunikaci, je „jinou účelovou komunikací“ a tudíž křížení takových komunikací není křižovatkou? To venku v provozu prostě nepoznáte, protože nevíte, čí je pozemek, na kterém je komunikace umístěna a ani jaký je režim (typ) dané pozemní komunikace (místní nebo účelová). Tím se samozřejmě možnosti řidiče na místě samém dost komplikují, protože se má rozhodovat, aniž by měl dost informací (ruší pak taková křižovatka značky? má dát přednost, pokud např. křižovatka není označena značkami upravujícími přednost? atd.). Toto je jednoznačně slabé místo definice křižovatky, ze kterého může plynout řada omylů nebo chyb.

2) Dálniční nájezdy a sjezdy
Toto je téma, které se neustále vrací, protože dopady jednotlivých výkladů jsou rozsáhlé. Již jsem o tom psal jeden článek a následně jsem měl možnost se o důsledcích jednotlivých výkladů argumentačně přesvědčit, takže bych se k tomuto tématu znovu vrátil s následujícím doplněním.

Ve svém původním článku jsem uvedl, že sjezd a nájezd na dálnici za křižovatku nepovažuji. Vcelku zajímavé argumenty se pak objevily pod původním článkem a rád bych některé věci zopakoval a tu diskusi znovu rozproudil, aby se to vyjasnilo.

Beran: Definice křižovatky znovu navštívená

Jako zásadní argument proti tomu, že nájezd nebo sjezd je křižovatkou, vidím otázku pravidel pro jízdu křižovatkou dle ust. §22 zákona č. 361/2000 Sb. a pravidla pro připojování se do průběžného pruhu dle §12 odst. 7 téhož zákona. Pokud bychom totiž konstatovali, že třeba takový jednouchý a klasický nájezd na dálnici je křižovatkou, pak podle ust. §22 odst. 1 a 2 platí následující:

„(1) Řidič přijíždějící na křižovatku po vedlejší pozemní komunikaci označené dopravní značkou "Dej přednost v jízdě!" nebo "Stůj, dej přednost v jízdě!" musí dát přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech přijíždějícím po hlavní pozemní komunikaci nebo organizované skupině chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty přicházejícím po hlavní pozemní komunikaci.

(2) Nevyplývá-li přednost v jízdě z ustanovení odstavce 1, musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech přijíždějícím zprava nebo organizované skupině chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty přicházejícím zprava.“

Pokud je nájezd křižovatkou, tak která je hlavní a vedlejší? A pokud žádná (a na dálnici žádné značky označující hlavní silnici nejsou), pak platí přednost zprava. Ale co to je to „zprava“ na nájezdu? Je snad vozidlo v připojovacím pruhu tím vozidlem, které je zprava?

Takový závěr mi přijde jako zcela absurdní a hlavně funkčně nechtěný (značky o přednosti v jízdě se pak dávají na připojovací pruhy jen zřídka). Pokud by se mělo argumentovat tím, že nájezd je křižovatkou, tak by to nemohlo nikdy fungovat bez označení všech nájezdů značkou hlavní a vedlejší silnice.

Beran: Dopravní značky - nechci zákazy, chci informace!

Za druhé, v křižovatce se přece nemohou uplatnit pravidla o průběžném a připojovacím pruhu. To v křižovatce nedává absolutně žádný smysl, když pro křižovatka jsou stanovena pravidla pro jízdu jí v §22. To pravidlo by se stalo zcela obsoletní, protože by jej nebylo jak uplatnit. Jaké připojovací pruhy máme v křižovatce? Žádné. Křižovatka samotná je o hlavní a vedlejší a ne o průběžném a připojovacím pruhu.

S ohledem na to považuji argumentaci, že nájezd je křižovatkou za neudržitelný a systematicky neobhajitelný. Rád bych s autory komentářů pod posledním článkem znovu toto téma otevřel, abychom si argumenty vzájemně prodiskutovali.