O „správném projíždění zatáček“ se píší celé knihy a pro mnohé lidi je to předmět celoživotního studia. Stěží tedy mohu postihnout tak komplexní téma na tak malém prostoru. Ale aspoň jedno zlaté pravidlo do začátku: Na veřejných silnicích neexistuje jiný správný způsob, než posunout apex (bod, ve kterém se auto nejvíce přiblíží k vnitřnímu okraji zatáčky) co nejdál. To znamená začít jakoby zeširoka, zůstat co nejdéle venku, a poté zahájit zatáčku po ostřejším oblouku, než jaký odpovídá poloměru krajnice. Tento způsob má tři klíčové výhody: a) „narovnáte“ si výjezd ze zatáčky, takže můžete akcelerovat už v apexu, b) na výjezdu, (tedy tam, kam v okamžiku zahájení zatáčky nevidíte) bude vaše auto víceméně rovnoběžné s jízdním pruhem, což se hodí, když musíte řešit nečekaný smyk nebo v protisměru přijíždějící autobus, a za c) k další zatáčce dojedete rychleji, protože začnete akcelerovat dříve. Pro lepší představu přikládám jednoduché schéma ze serveru Wikimedia Commons. Zelená linie představuje průjezd obloukem o konstantním poloměru. Modrá je „brzký apex“ a už z jejího průběhu by mělo být zřejmé, do jakých problémů vás může dostat na výjezdu. (Ironie je, že většina méně zkušených řidičů projíždí zatáčky, do nichž nevidí, právě takto, protože cítí psychologickou potřebu zatočit co nejdříve ke krajnici.) Tyrkysová čára pak ukazuje, jak to vypadá, když odsunete apex dál směrem k výjezdu. Snad je zřejmé, že na veřejné silnici musíte zatočit ještě později a po ještě ostřejším oblouku než na obrázku, abyste na výjezdu zůstal ve svém jízdním pruhu.