"Teoreticky možné" je téměř cokoliv. Prakticky proveditelného už je toho míň, ale pořád ještě dost.Poslední série Trabantů se od roku 1988 prodávala se čtyřtaktními motory o objemu 1,1 litru. Byl to pod licencí vyráběný motor známý z Volkswagenu Polo. Původně měl vzniknout úplně nový model, ale díky skvělému a prozíravému socialistickému plánování byly vyškeré finanční rezervy vyplýtvány částečně na nerealizovaný naftový prototyp, částečně na stavbu linky pro výrobu licenčního motoru.Ovšem uložení moderního motoru do zastaralé karoserie si vyžádalo velké změny. Samozřejmostí bylo celkové zesílení, ale změny se dotkly (podle dobových údajů) celých šedesáti procent vozu. Přitom opticky ho téměř nerozeznáte od dvoutaktu, na změny karoserie nebyly peníze.Úplně nová je například přední náprava s vinutými pružinami a pochopitelně i převodovka. Z více než tří milionů vyrobených Trabantů bylo čtyřtaktních modelů jen necelých 39 tisíc.Dodatečná vestavba jakéhokoli čtyřtaktního motoru do dvoutaktního Trabanta by si vyžádala naprosto zásadní konstrukční změny. Zejména proto, že "srovnatelně výkonný" (nebo spíš nevýkonný) čtyřtakt by se dnes sháněl jen těžko a cokoli silnějšího by zastaralou konstrukci vystavilo příliš velkým silám.Změna elektriky na 12 Voltů ale možná bude a většinou jí vzhledem k bezpečnosti tolerují i veteránské organizace. Jinak doporučuji zrenovovat Trabanta do perfektního, co nejpůvodnějšího stavu a užívat si míchání oleje s benzínem před pohodovou nedělní vyjížďkou. Trabant je dnes už veterán a rarita, do běžného provozu se s ním vydá jen excentrik či blázen.