Stirlingův motor pracuje na principu rozpínavosti plynů při změně teploty. Rozpínavé médium je uzavřeno v systému válců, neexistují žádné sací, ani výfukové systémy. Nejlepším médiem se jeví vodík, ale díky velmi malým molekulám je obtížné ho udržet uvnitř systému, takže se mu dočerpávat. Některé motory proto využívají vzduch, který sice nemá takovou účinnost, ale nejsou problémy s unikáním, případně se snadným doplňováním. Nejvyspělejší Stirlingovy motory (provozované zatím pouze v laboratořích) používají hélium, které je skoro stejně efektivní jako vodík a jsou s ním menší problémy.A jak to vlastně funguje? Základní Stirlingův teplovzdušný motor má dva prostory, mezi nimiž volně proudí pracovní médium. Jeden prostor je ohříván, druhý ochlazován. Toho je docíleno buď přímým chlazením a ohříváním, nebo vnějším ohřívačem a chladičem. Za ohřívač může posloužit spalování, geotermální zdroje, sluneční teplo, či jaderný proces.Hlavní nevýhodou tohoto motoru je pak potřeba rozměrného chladiče s výkonným ventilátorem, aby se médium stačilo efektivně zchladit. Z toho plyne, že většina Stirlingových motorů je stacionárních, v sériových automobilech je tedy skutečně nenajdete.Napadá mě, že takový jednoduchý pokusný stirlingův motůrek by se dal napájet teplem např. z domovního centrálního vytápění a chladit o vedení studené vody - nakonec existuje i malý funkční exemplář běžící na rozdílnou teplotu lidské dlaně a okolního vzduchu...