Přesně tak, bylo by to rychlejší, ale ta nejrychlejší auta by se také mohla bez legrace ve výjimečných případech doslova vznést. Při nevhodně nastavené aerodynamice se to může dokonce stát i extrémně ospoilerovaným autům. Záběry z Le Mans 1999, kdy se několikrát za sebou během jediného víkendu vznesl do deseti metrů závodní speciál Mercedes CLK GTR, jsou dostatečně výmluvné. V mnoha sportovních rychlých autech z dávné i nedávné doby už kolem dvousetkilometrové rychlosti cítíte, jak se nadnášejí a jak se v nich odlehčuje volant. Například dobové výpovědi o tak dechberoucím a na první pohled aerodynamickém autě, jako je Lamborghini Miura, hovoří o tom, že v maximálce kolem 270 km/h řidič opravdu věděl, že jede příliš rychle, protože přední kola skoro visela ve vzduchu a auto skoro nereagovalo na řízení.Máte ale spíše na mysli zadní křídla, ale i ta plní naprosto stejnou funkci jako přední spoilery. Karosérie většiny aut mají totiž takový tvar, že v rychlosti vytvářejí vztlak. Ve velmi hrubých obrysech mají totiž jako celek funkci obráceného křídla. Proto se v zadních partiích objevují přítlačné plochy. Auto sice přibrzďují, ale zároveň omezují vztlak, nebo ho v některých případech přímo tlačí do silnice, a tím zvyšují přilnavost a zajišťují bezpečnější jízdní vlastnosti.