Odpověď na to není tak jednoznačná, jak se na první pohled zdá, a jako ve všem, co se týká tak komplexní soustavy, jakým je dnešní automobilový průmysl, má mnoho různých odboček. Jednoduché vysvětlení zní tak, že dvoutakt by nemohl nikdy splnit dnešní emisní limity. Pro praktickou ukázku stačí projet slzetvornou turbulencí za Trabantem nebo Wartburgem. Chrysler se však v osmdesátých a devadesátých letech velmi pilně zabýval vývojem moderního dvoutaktu, který chtěl použít ve svém malém autu Neon. Sice z toho sešlo právě kvůli emisím, které jsou v Americe v podstatě diktované extrémně striktními kalifornskými předpisy, ale přesto se ve vývoji dostali k motoru, který jevil všechny známky účinné, lehké, spolehlivé a hospodárné pohonné jednotky. Opravdovým důvodem, proč je dnes otázka dvoutaktů u ledu je ten, že všechny investice ve vývoji budoucích pohonů směřují k hybridním systémům či rovnou k palivovým článkům. S benzínem se v horizontu desítek let jaksi nepočítá. V případě hybridních systémů se konstruktéři přirozeně spoléhají na novodobé čisté čtyřtakty, které se v automobilech vesele vyvíjejí již 130 let. Automobilový dvoutakt je vedle nich v embryonálním stádiu a téměř jistě tam už navždy zůstane.