Námi zmiňovaný meziplyn není zpravidla ten "náklaďákový". Jedná se techniku "heel 'n' toe", kterou jsem popsal nedávno. Výhody této techniky jsem také zmínil. Jestli se tím šetří spojka, to nevím, ale určitě to prospěje celému převodovému mechanismu, neboť nedostává takové rázy jako při podřazování bez onoho meziplynu. Ale to se týká hlavně silnějších aut.Brzdění levou nohou vyžaduje rozdílný přístup u rozdílných koncepcí a použítí aut. Ale základ je stejný: stabilizovat auto při průjezdu zatáčkou. Nejúčinější je použití brzdění levou nohou u silných předokolek, dejme tomu Fordu Focus ST a podobně. U slabých aut, třeba u Fabie 1.2 HTP, ho oceníte pouze na velmi kluzkém povrchu. To ale neznaméná, že ho nemůžete trénovat.Jde o to, že při výjezdu z pomalejších zatáček mají přední kola tendenci podklouznout, jak nepřenesou všechen výkon. Tím ztratíte trakci, stabilitu a rychlost. Když si ale po dobrzdění do zatáčky začnete před výjezdem přidávat plyn, přemístíte levou nohu na brzdu a se současným přidáním plného plynu lehce stisknete brzdu. Tím eliminujete protáčení kol přední poháněné nápravy. A za apexem už jen pomalu uvolňujete brzdu a máte hned k dispozici nejen plný výkon, ale i trakci. Snad vám to pomůže vysvětlit i Chris Harris na tomto videu. Profesionální jezdci však dokáží přibrzděním levou nohou zázraky a jistě by vám popsali, k čemu všemu lze použít. Akorát u permanentních čtyřkolek a u zadokolek postrádám trochu smysl jeho užití na asfaltu.Náklaďákové meziplyny jsou u synchronizovaných převodovek celkem zbytečné, ale není od věci si je vyzkoušet, natrénovat a občas používat. U některých aut chvíli trvá, než se převodovka dostane na provozní teplotu a celé řazení jde velmi těžce a zadrhává. Stačí ale použít klasický meziplyn a rychlost tam zapadne krásně. A když si budete za pár let dělat řidičák na náklaďák, bude se vám trénink z osobáku hodit.