Oba pojmy se významově míjejí, ačkoliv někdy bývají  v médiích trestuhodně zaměňovány, jako by snad šlo o totéž. Slyšíte-li o sekvenčním řazení, myslí se tím, že jednotlivé stupně se řadí postupně, pohybem páky dopředu či dozadu v jedné rovině. Tento způsob je nejběžnější u motorek, často se s ním setkáte také v závodních autech. Označení „poloautomatická převodovka“ se většinou používá, když redaktor nechce napsat „přímo řazená převodovka s elektronickým ovládáním spojky a řadicího mechanismu“, protože by si pak připadal jako idiot. Spadá sem systém F1 od Ferrari, e-Gear firmy Lamborghini, bavorské SMG, DuoSelect od Maserati, ale třeba i Citroenův Sensodrive nebo Selespeed od Alfy Romeo.Konstrukce samotné rychlostní skříně je zcela shodná s ručně řazenými převodovkami: hnací, hlavní a předlohový hřídel, řadicí objímky, synchrony, kotoučová spojka... Rozdíl je v tom, že aktivace řadicího mechanismu a vypínání spojky neprobíhá mechanickým pohybem od řadicí páky, resp. spojkového pedálu, ale prostřednictvím elektromotorů. Pokud řadicí páka v autě vůbec je (častěji se používají „pádla“ u volantu), slouží jen jako joystick.Neptejte se mě ale, k čemu je to dobré. Jediná značka, kde tento systém funguje opravdu dobře, je Ferrari, a to až v jeho nejnovějších modelech (od F430). „Poloautomaty“ řadí trhavě, automatický režim nestojí za nic, nedá se s nimi rozumně manévrovat, protože spojka zabírá velmi náhle, a jelikož elektronika nemá žádnou citlivost, spojkové obložení i synchronizace většinou vydrží mnohem méně než u srovnatelné skříně s ručním řazením.