Jak asi tušíte, jsou to všichni tihle lidé dohromady, i když fakticky za design auta, ale nejen za něj, ale i za všechny jeho další hlavní vlastnosti odpovídá ten, kdo má na jeho konečném schválení hlavní podíl. Tím člověkem by měl být ve funkčních a zdravých firmách předseda představenstva. Mimo zrak veřejnosti ale stejně dělá jen to, co mu řekne faktický majitel nebo skupina majitelů. Celý proces je přirozeně hodně složitý a auta, která mají dnes sériovou premiéru, existují v utajení vývojových center přinejmenším dva roky. Na jejich tvaru se podepisují jak technická omezení (dnes například nově i ochrana chodců), tak požadavky trhu, možnosti značky konfrontované s očekáváním zákazníků, cena, design konkurence a také případná politika uvnitř koncernů (viz Škoda vs VW vs Seat). Je jasné, že například u Caterhamu nebo Noblu nic takového nikdo neřeší a jejich majitelé-tvůrci dělají svá auta stejně velkou měrou pro sebe jako pro zákazníky.U klasických velkých automobilek jde o pyramidovou spolupráci a vznikají stále různé studie, do jejichž hodnocení vstupuje marketing i účetní oddělení. Z nich se vybere několik různých směrů a začne se řešit technická podoba a interiér, pak se udělá několik ještě větších modelů a nakonec jedna nebo dvě hlavní makety v životní velikosti, které jsou ztěží rozeznatelné od faktických aut. O těch pak rozhoduje představenstvo. To, že není možné všechno svalovat jen na designera, si můžeme hezky předvést na případu BMW a Chrise Bangla. Před třemi lety na něj všichni házeli špínu, ale málokdo měl tu duchapřítomnost světu připomenout, že kdyby Banglovi někdo jeho novátorství neschválil do výroby, nikdy by k ničemu nedošlo.