Dojezdové pneumatiky dnes vyrábí čím dál více velkých výrobců pneumatik, i když jejich rozšíření do praxe si vzalo na svá bedra hlavně BMW, které k tomu zpočátku schytalo opravdu dost kritiky. RFT pneumatika (run-flat tire) samozřejmě může utrpět stejný defekt jako klasická pneumatika, a společné mají i to, že se hustí na srovnatelný tlak. U dojezdové pneumatiky je ale velký rozdíl v konstrukci, nejpatrnější hlavně v zesílené bočnici, díky které si pneumatika i po ztrátě tlaku udrží velkou část původního tvaru. Nemůže se vám například stát, že by pneumatika ve vysoké rychlosti naráz explodovala. Hlavní výhodou je to, že můžete po ztrátě tlaku stále pokračovat v jízdě, i když v nižší rychlosti kolem 80 km/h. Výrobci také doporučují omezit dojezd na píchlé pneumatice do 100 kilometrů, ale při zkouškách se dokázalo, že dojezdové pneumatiky vydrží i několik tisíc kilometrů jízdy po ztrátě tlaku bez viditelného poškození. Pokud není defekt příliš rozsáhlý, opravují se stejně jako klasické pneumatiky.Další výhodou je ušetření prostoru v kufru. Auta s dojezdovými pneumatikami nemají žádné rezervy ani opravné sady. Nevýhodou dojezdových pneumatik je vesměs tvrdší dojem z podvozku na nerovnostech, daný právě tuhou a nepoddajnou konstrukcí bočnic.