Účelem je v obou případech zvýšení hustoty vzduchu ve válci podle logiky více vzduchu=více kyslíku=větší výkon. K tomu je přirozeně přizpůsobené i vyšší dávkování paliva, ale o to se bezpečně stará optimálně nastavená řídicí elektronika. Obě zařízení si jsou podobná i tím, že jejich interní součástky se při stlačování vzduchu velmi rychle točí. Turbo je ale při své funkci pasivnější a lopatky jeho turbíny roztáčejí rychlé a horké výfukové plyny, zatímco kompresor je přímo napojený klikovou hřídel a jeho otáčky se rovnoměrně zvyšují s otáčkami motoru. Různé je i jejich umístění. Turbodmychadlo leží vždy ve spodní části motoru, přímo za výfukovými svody, zatímco kompresor je umístěný nahoře u hlav válců nebo mezi hlavami, pokud se jedná o vidlicový motor. Vždy tomu ale tak nebývalo a např. u slavných Bentleyů ze 30. let leží dole na úrovni bloku. Je viditelně vystrčený dopředu a vypadá jako beranidlo. Je to jedna z těch věcí, které ze starých bentleyů dělají klasiku všech klasik. Pro všechny dnešní přeplňované motory je společné i to, že mají mezichladič, ve kterém se ochlazuje zahřátý stlačený vzduch (opět se zvyšuje jeho hustota a tedy bohatost kyslíku). Většina výrobců dnes inklinuje k turbodmychadlům, kompresory mají čestné místo už jen u Mercedesu, Jaguaru, Bentleye a sportovních verzí amerických aut. V případě anglických značek se jedná vyloženě o tradici velkých motorů s kompresorem, u mercedesů 1,8 l je to spíše snaha o odlišnost. Zajímavou výjimkou je Mini Cooper S (patří BMW), ale v příští generaci má o kompresor přijít.