S těmihle otázkami se taky nějak roztrhl pytel... ale dobře, proč ne.K motoristické novinařině jsem se dostal šťástnou náhodou, ale na druhou stranu si troufám říct, že jsem jí trochu pomohl.Prvopočátkem byl můj dopis do redakce časopisu Speed, jako reakce na článek o nějaké upravené americe. Tahle auta mě vždy bavila a tak jsem cítil potřebu autory pochválit a zároveň se zeptat, jestli by nechtěli nějaké další materiály. Slovo dalo slovo a první článek byl na světě. Následovalo ještě několik dalších a pak přišla ta šťastná náhoda, kdy jsem byl ve správnou dobu (rozjezd časopisu Autocar) na správném místě (redakce).Podstatnější než moje osobní zážitky je ale odpověď na druhou část tvé otázky. Co je potřeba zvládat, aby člověk mohl psát o autech. Pochopitelně že musí autům trochu rozumět, orientovat se alespoň trochu na dnešním trhu a znát i něco z té historie. Také je bezpodmínečná znalost angličtiny na velmi vysoké úrovni, protože spousta tiskových zpráv, ze kterých musíme vycházet, je zveřejněna nejprve anglicky a až s několikadenním zpožděním česky. A takovou prodlevu si na internetu nemůžeme dovolit.Sehnat člověka, který rozumí autům, umí anglicky a dovede obstojně řídit (a cítit auto), to ještě není takový problém. Největší potíže dělá poslední a nejdůležitější podmínka téhle práce a tou je paradoxně... čeština. Ne, nemluvím teď o stoporcentně bezchybné gramatice a hloubkové znalosti větného rozboru (sám s tím mívám občas problémy), ale o schopnosti napsat čtivý a zajímavý článek. To je oříšek, přes který se nepřenese až překvapivě vysoké procento uchazečů. Moje rada? Hodně číst (myslím knihy, ne jen časopisy o autech), aby si člověk rozšířil slovní zásobu a osvojil literární styl a také psát. Klidně jen sobě pro radost, o čemkoli.