Ještě před rokem to byl pouhý koncept připomínající změť trubek, plátna a drátů, dnes však nejnovější verze Aeromobilu s přídomkem 3.0 vypadá jako velmi slušně propracovaný létající automobil schopný nejen provozu na zemi i ve vzduchu, ale i připravený pro sériovou výrobu. Otázkou ale není ani tak to, kdy se produkce rozjede a kolik to bude stát, ale jestli vůbec jsme připraveni na individuální leteckou přepravu.
Myšlenka létajícího automobilu je svým způsobem skvělá, však kdo by se nechtěl elegantně vyhnout zácpám na silnicích třeba tím, že z jednoho místa na druhé prostě přeletí a těch pár posledních kilometrů zvládne po vlastní ose. Podobná představa byla nepochybně i jedním z hnacích motorů slovenských vizionářů a autorů tohoto stroje Štefana Kleina a Juraje Vaculíka, nejsou v tom však sami.
Svého času chtěla postavit létající Willys M.L. 10/42 britská armáda pro své jednotky, několik podobně koncipovaných automobilů jsme viděli v Bondovkách a také Fantomas měl zatím asi nejlépe vypadající, ačkoli reálně nefunkční létající Citroën DS. K nejnovějším projektům pak patří americké modely Terrafugia Transition a TF-X či nizozemský PAL-V, potíž je však v tom, že byste po nich na obloze pátrali marně.
První sériové létající auto je na světě
Mezi silnicemi a klasickými vzdušnými koridory dopravních letadel sice máme ohromný a téměř prázdný prostor, krutou realitou však je, že létání je přeci jen o dost náročnější než řízení běžného vozu. Svou roli jistě hraje i cena pilotní licence, která společně s výcvikem není zrovna lidová, a rozhodně také infrastruktura, přesto je mnohem větší šance, že na silnicích uvidíte spíše auta v ceně několika milionů než létat letadla s podobnými anebo i nižšími cenovkami. Řečeno zcela bez obalu, za volant může klidně usednout i pablb, s kniplem ve větru to ale každý neumí.
Byl bych ten poslední, kdo by Kleinovi s Vaculíkem nepřál úspěch. Přestože jejich Aeromobil 3.0 není právě hezký, technicky jde o skvost, který si zaslouží hluboký obdiv. „Trojka“ dostala ocelový rám s karbonovými vnějšími panely a poháněná je motorem Rotax 912, který se spokojí s obyčejným benzínem. Přestože hmotnost a další detailní technické parametry ještě neznáme, základní provozní náklady vypadají neskutečně. Na silnici je Aeromobil schopen jezdit za 8 litrů na 100 km, přičemž maximální rychlost činí 160 km/h a akční rádius až 875 kilometrů.
Video: Je tohle budoucnost létajících aut?
Ve vzduchu to není o nic horší. Minimální rychlost je 60 km/h, ta nejvyšší „přes 200 km/h“, pro vzlet potřebuje sto třicítku a při spotřebě 15 litrů na hodinu zvládne toto „auto-letadlo“ doletět na vzdálenost 700 kilometrů. Šest metrů dlouhý dvousedadlový stroj při tom potřebuje vzletovou dráhu dlouhou pouze 200 metrů a na přistání mu stačí jen 50 metrů.
Snad nebudu vedle, když řeknu, že mezi létajícími automobily nikdo nikdy nic lepšího ještě nevymyslel a je skvělé, že Aeromobil existuje, aby ale podobné projekty mohly uspět i komerčně a stát se Fordem T letectví, bude nutná co největší automatizace všech fází letu. Jinak si jej totiž koupí pouze pár nadšenců a nakonec stejně jako jeho předchůdci skončí jako kuriozita v museu.
