Dacia Duster je dlouhodobě trefou do černého. Na robustním SUV, které si na nic nehraje a dobře poslouží, přitom nestojí velké peníze, je něco přitažlivého. I pro někoho jako já, který crossoverům zrovna neholduje. Ale Duster si získal i moje srdce.

Jednak proto, že ačkoliv je produktem levné rumunské značky, vypadá prostě dobře. Hlavně v téhle našňořené edici Extreme. Matně šedivá barva v kombinaci s oranžovými detaily má prostě něco do sebe.

Test Dacia Jogger 1.0 TCe 110: Sedm míst levně, prosím

Nejvíc mě ale baví jednoduchý, ale moderní a pohledný design (zatím se stále koukáte na starý model před změnou identity) doplněný svalnatými vytaženými blatníky, které dávají Dusteru sebevědomý postoj.

Ještě bych sundal fešná černá kola a nahradil je plecháči obutými do offroadových pneumatik, přidal šnorchl, zahrádku na střechu a vyrazil někam za dobrodružstvím.

S pohonem všech kol si poradí s nejednou výzvou i v těžším terénu, ačkoliv mu chybí tradiční výbava jako redukční převodovka nebo uzávěrky diferenciálu.

Vysoká světlá výška, krátké převisy a relativně nízká hmotnost ale zajišťují, že Duster překonává terén s lehkostí stepní kozy. Jenom se podívejte, kolik jich jezdí po českých horách. Tohle je moderní ekvivalent původní Pandy 4x4.

Se čtyřkolkou se pojí šestistupňová manuální převodovka, která se vyznačuje velmi krátkým prvním převodem, který do jisté míry nahrazuje chybějící redukci.

Rozjezdy z křižovatek jsou tak trochu kostrbatější a rychle řadíte dvojku, ale sekundárním efektem extrémně krátké převodovky je i potěšení za volantem.

V kombinaci s celkem potentním motorem 1.3 TCe o výkonu 150 koní a točivém momentu 250 Nm jsem se několikrát přistihl, že se bavím jenom samotným aktem řízení. Točit motor, často řadit, dostat z auta to nejlepší.

Už dlouho jsem se tak dobře nesvezl v obyčejném autě, které k tomu není primárně určené. Svůj podíl na tom má i slušný podvozek, který toho snese hodně.

Je sice naladění hodně do komfortu a v zatáčkách je poněkud rozevlátý, zkrátka ostrá jízda mu nesvědčí, ale jak zvládne polykat nerovnosti, aniž byste měli pocit, že tím auto nějak trpí, to je obdivuhodné.

V interiéru je to také fajn. Na všudypřítomný levný černý plast jsem si už zvykl, ale to k Daciím prostě patří, stejně jako jednoduchý design a přehledné ovládání. To je nakonec důležitější, než jak to vypadá.

Nějaké chyby? Jedna by se našla, ale záleží na úhlu pohledu. Tenhle Duster vlastně nedává moc smysl, kromě toho, že tato verze Extreme se starou identitou již není v prodeji, až na pár skladovek.

V mých očích je totiž Duster perfektní v některé z chudších verzí nebo s naftovou čtyřkolkou, utilitární pracant, ne stylová fajnovka za půl milionu. Ale třeba vám se takhle bude líbit. Mně se líbil a nezvykle dobře mě pobavil.