Svatební limuzína musí být luxusní, komfortní a grandiózní. A co hlavně? Hlavně to musí být sedan. Alespoň tak velí zavedené pořádky. Sice nepsané pořádky, ale tak nějak to prostě funguje. Nebo jste snad někdy viděli svatební limuzínu bez jasně definovaného kufru? Já tedy ne.

Takže vyrazit na svatbu ve čtyřdveřovém kupé může působit společensky nepřijatelně, ačkoliv těžko by mohl někdo tvrdit, že ladné křivky splývavé střechy Audi A7 Sportback nevypadá elegantně. Jenže dozadu se nenastupuje zrovna snadno, spíš jako za onen pověstný kulomet, jak by řekl Dalibor Vrána: „Přikrčit a mírně zaklonit.“

A to poslední, co chcete v nejdůležitější den jejího života riskovat, je, že se nevěsta práskne hlavou do střechy, rozcuchá si hodiny fintěný účes a na fotkách bude s monoklem. Ale ty bezrámové dveře vypadají parádně, to se musí nechat.

Ještě si nevěsta musí nachumlat celou tu kilometrovou princeznovskou vlečku do skromného prostoru na nohy. Jenomže princezny většinou jezdí kočárem, ne placatým čtyřdveřovým fastbackem. Jakmile však s ženichem zapadli do sedaček, už bylo všechno v pohodě. Na prostor vzadu si nestěžovali.

Pak přišla ke slovu drobná, ale hodně šikovná funkce. Pojistky zadních dveří. Vůbec netuším, jaké platí společenské zásady při svatbě, ale tak nějak jsme se hromadně shodli, že ženich vystoupí sám a nevěstě otevře dveře šofér. Ani nevím, jestli má sedět vlevo, ale tak to zrovna vyšlo, protože příjezdová cesta velela, aby nevěsta jakožto hlavní hvězda vystoupila k hostům na levou stranu.

Abych vysvětlil, v čem tkví ona šikovná funkce. Pojistky jsou totiž oddělené pro obě dveře zvlášť, takže ženicha jsem nechal vystoupit a nevěstu jsem mohl zamknout. Svrběli mě prsty, abych to ve stylu nějaké sedmdesátkové francouzské gangsterky odhrábnul a předčasně aplikoval starý obyčej únosu nevěsty.

Ale jednak quattro nehrabe, ačkoliv stabilizaci vypnete úplně, a zadruhé si to nevěsta výslovně nepřála (únos, ne ty hrábě), tak jsem pojistku využil jinak a bohuliběji. Nechal jsem ji zamčenou, aby si náhodou neotevřela dveře sama a nezkazila po prvním novomanželském polibku hned druhý největší moment dne.

Tak jsem ho zkazil já. Nevěřili byste, kolik se toho dá pokazit na tak primitivním úkolu, jakým je zastavit, vystoupit, nezakopnout, otevřít dveře a podržet je. No, budeme dělat, že se to prostě vůbec nestalo. A tím chvilka slávy svatebního kočáru skončila.

Audi A7 Sportback 55 TFSI e quattro se této role zhostilo s grácií. Jednak svými elegantními křivkami nedělalo ostudu, překrásným interiérem rozmazlovalo mě i vážené hosty na palubě a příjemně nastavený podvozek nedrncal, když si to společenská událost žádala, ale zároveň pěkně krájel zatáčky, když jsem spěchal na místo konání.

Tehdy mě zaskočilo i mocné zrychlení hybridního systému, od kterého jsem zprvu žádné zázraky nečekal. Takovýhle kočár by si zasloužil alespoň šestiválec, jenže dvoulitr s pouhými čtyřmi válci za asistence elektromotoru umí víc než důstojných 367 koní a 450 Nm. A přitom v průměru sblajzne jenom sedm litrů a čistě na proud ujede zhruba 40 km.

Nová doba. Host vyhazuje vrchního a čtyřdveřový fastback dělá svatební limuzínu. A děsně mu to sekne! Jo a jestli chystáte veselku, Zbyněk Riedl umí skvělé fotky.