Vzadu má sice velký nápis Symbioz, ale tohle auto je pro mě pravý Scénic. Ten aktuální - elektromobil a nositel ocenění Auto roku - promine. Jelikož mi v občanském průkazu zrovna nesvítí datum narození 2000, pamatuji si, když na trh v roce 1996 tehdejší Megane Scénic vstupoval a jaké jeho tvary vzbuzovaly pozdvižení.

I já sám jsem se divil, s jakou podivně nafouklou obludkou vlastně Renault přišel. Názor jedenáctiletého kluka, kterému se tehdy nelíbilo nic jiného než plakátové sporťáky, ale opravdu nebyl důležitý, ze Scénicu se stal trhák, proto se vyrábí až dosud. Symbioz sice vypadá trochu jinak než nová generace Scéniku, ale i vedení značky ho nazývá takřka jeho spalovacím dvojčetem.

Vstupuje do ostře nabušeného segmentu C, ve kterém je neskutečně silný i samotný Renault! Tenhle vzhledný crossover má na délku 4,4 metru, je tedy o necelých dvacet centimetrů větší než Captur a o deset menší než Austral. Za mě není ani vozem kategorie SUV, ani typem MPV, a to mi na Symbiozu vlastně nejvíc vyhovuje.

A co mě na autě ještě baví? Není tak bezpohlavní jako mnoho současných vozů, které si často prostě spletete. Však i Espace je vlastně jen větší Austral, ale Symbioz se této dvojici navenek nepodobá. A podobný není ani Capturu. Do testu dorazil ve sportovní edici Esprit Alpine, která z rodinného povozu samozřejmě nedělá závoďák, ale to Renault ani nechce, a tak jsou úpravy opatrné.

Logo Esprit Alpine na exteriéru téměř neobjevíte, za to devatenáctipalcová kola z lehkých slitin a názvem Elixir, ta jsou parádní. Vše navíc zanikne v elegantní šedé barvě s názvem Cassiopée, a tak se šmrncovní vůz líbí, ale do okolí nekřičí a nevyžaduje pozornost.

Moc se mi líbil i dobře držel volant, padl mi do ruky ještě lépe než ten, kterým je vybaven například sportovnější model Renault Rafale. Je tradičně prošívaný barvami francouzské trikolory a ladí s útulným interiérem, který je prošpikovaný drobnými detaily. Například tmavěmodrou lištou před spolujezdcem, která má od sebe také několik centimetrů dlouhou linku symbolizující vlajku země, ze které automobilka pochází. Vše je provedeno v kombinaci syntetické kůže a látky s modrým prošíváním.

Testovaný Symbioz měl také jednu z nejnovějších libůstek značky, mléčné střešní sklo Solarbay. Sice se nedá otevřít, ale tahle funkce vypadá velmi prémiově. Může být zatažené do poloviny, nebo kompletně a ovládat se dá tlačítkem či slovním povelem. Přiznám se, že sledovat jeho práci mě moc bavilo.

Interiér je obecně hezky obyčejný, připomíná úplně normální auta z dob, kdy všemu nevládla elektronika. Už chybělo jen zamontovat běžné budíky a dát pryč 10,4″ obrazovku infotainmentu. Ten funguje na bázi Google Automotive a je svižný a velmi přehledný, grafika navigace je na elitní úrovni a obecně za mě nemá slabší stránky.

Jinak nechybí samostatná tlačítka na klíčové funkce, včetně vypínání start-stop systému a inteligentního asistenta rychlosti. Toho je dobré se zbavit okamžitě, protože i na tak jednoznačně pochopitelných silnicích jako je třeba pražská Jižní spojka umí systém řidiče přesvědčit, že by měl jet padesátkou a neustále ho na to zvukově upozorňovat.

Sedadla jsou pohodlná, tak akorát tuhá, jsou sportovně tvarovaná a mají hezký střih. Verze Esprit Alpine u modelu Rafale znamená prosvícené písmeno "A" v horní části, tady je jen zvýrazněné, ale přesto je vidět, že nemáte v rukou model se základní výbavou. Sedí se celkem vysoko a vše působí dost bytelně. Příplatkový Pack Winter Comfort za 18 tisíc korun znamená také, že jsou vyhřívaná či elektricky nastavitelná v šesti směrech.

Zavazadlový prostor je na to, že Symbioz nemá ani čtyři a půl metru, velký. Hodně velký. S posunutím zadní lavice se dostanete až na 624 litrů, a to je prostě paráda. Navíc tady můžete trochu ukrojit z celkové ceny, když se vzdáte elektricky otvíraného víka, zůstane vám v peněžence 10 tisíc korun.

K dispozici je pro Symbioz jediný pohon, hybridní čtyřválec s obsahem 1,6 litru a trakčním elektromotorem, jenž dodává 105 kW, tedy celkem 145 koní. Pod kapotou tedy nic nového, objednat si ho už nějaký ten pátek můžete i do menšího Capturu.

Multimódová převodovka má čtyři rychlosti pro spalovací pohon a dva pro elektromotor. Ten pracuje hlavně při startu - automaticky se totiž Symbioz rozjíždí na elektřinu - a nižších rychlostech. Když je motor studený, umí být "benziňák" trochu hlučný, protože se tlačí do otáček, jinak je jízda s ním příjemná, pohodová a šetrná. A v Symbiozu je naopak ticho, auto je dobře odhlučněné.

Nejpříjemnější zjištění u hybridů je pro mě vždy, když přepínání pohonů nezahrnuje cukání nebo náhlý a nepříjemný úbytek sil. Nic z toho jsem nezaznamenal. To je plus hlavně třeba během dálničního předjíždění, kde opak může řidiče nepříjemně zaskočit. Auto samozřejmě nevyniká rychlostí ani hbitostí, ale hýbat se dovede. Překážkou na silnici opravdu nebudete.

V základu u vybavení Esprit Alpine přichází již zmíněné devatenáctky a po nedávné zkušenosti s osmnáctipalcovými koly u Dacie Duster, které byly tvrdší než jsem čekal, jsem byl na tento rozměr zvědavý. Zavládla spokojenost. Žádné rány od kol ani nepohodlí, a to vlastně za každé situace na zpevněných cestách.

Okresky a rychlé změny směru rodinný vůz zvládá bez kývání a plní funkci dobrého služebníka, a to je důležité, počítejme s tím, že auto bude většinou plně naloženo lidmi a bude hojně používáno každý den. To umí. Stejně tak mu jde šetrný pohyb, jezdit umí za tři litry, průměrně to pak během mého testování bylo zhruba 5,5 litrů na 100 km.

Symbioz tak příjemně zaplul mezi novou generaci Renaultů, které jsou praktické, dobře vypadají a hezky jezdí. A výraznou slabou stránku abyste pohledali. Samozřejmě pokud vám nechybí dvoulitrový diesel.

Základní cena nového vozu je 699 tisíc Kč, sportovní výbava Esprit Alpine začíná o padesát tisíc výše a testovaná verze byla za 917 tisíc korun.