Deváté pokračování japonského sedanu je na první dobrou vlastně spíš takovým jednoduchým faceliftem, ale ono těch změň je nakonec daleko víc. Jen zabalených do hávu, který už na silnicích dávno známe.

Dovolím si přidat na start svůj osobní názor, nejnovější Camry je hezčí. Ne, že by předchozí model byl ošklivý, ale za sedm let na trhu už přece jen zestárl. Tak se rovnou podíváme, co je nového. Sama Toyota se zkosenou přídí odkazuje na žraloka kladivouna, který, při vší úctě k téhle parybě, není zrovna symbolem krásy.

Camry si ale se vzhledem poradila daleko lépe, úzké přední LED světlomety jsou velmi nenápadně zasazeny do přední části vozu, které dominuje logo značky. Nijak si nevyskakuje a neupozorňuje na sebe, je to slušně vychovaný Japonec, s trochu americkým vzhledem, který si je vědom svých předností.

Jestli se zevnějšek jeví oproti předchozí verzi jako podobný, v interiéru už přichází důležité rozdíly. Design je střízlivě moderní, ale stále zůstává v hlavní roli účelnost. Není třeba mít strach ze zbytečných dotykových obrazovek, Camry ji samozřejmě taky má - 12,3 palcovou - ale taky má spousty klasických tlačítek na volantu a jednu celou "dvoupatrovou" sadu na ovládání klimatizace či vyhřívání nebo odvětrávání sedadel.

Jak velký pokrok se v interiéru udál je poznat až při pohledu do předchozího modelu, klíčová je hlavně ergonomická čistota. A nebojte se, je tu i spousty technologie, například hlasové ovládání či bezdrátové nabíjení mobilního telefonu. Na zadních sedadlech najdete ovládání teploty či klimatizace opět až po sklopení loketní opěrky, i po letech to je hodně zajímavé a neotřelé řešení.

Slabinou modelů Toyota je v mých očích v posledních letech infotainment a výjimkou není ani Camry. Vyhledávání je celkem nepřehledné a neobstojí hlavně v porovnání s německou konkurencí, která běžně ukazuje, jak snadné vše může být. Podobné to je s navigací, která neměla občas vůbec zakreslené některé ulice či kruhové objezdy a chvílemi byla také zbytečně pomalá.

Na co si stěžovat nejde je prostor, vpředu ani vzadu se nikdo nikdy mačkat nebude, kufr k tomu nabízí 493 litrů.

Na výběr u Camry zrovna není, nabízí se s jediným motorem, a to 2,5 litrovým řadovým čtyřválcem, který má krouťák 221 Nm a v kombinaci s elektromotorem nabízí systémový výkon 169 kW, což znamená 230 koní. Toyota je navíc hbitější, zrychlení na stovku zvládne za 7,2 vteřiny, což je o více než sekundu lepší, než její předchůdce.

Toyota navíc díky zástavbě nové baterie snížila otáčky, což by mělo dle slov automobilky snížit také spotřebu. Tak se na to podíváme, ne?

Hybridní převodovka e-CVT s pohonem předních kol je klasikou a japonská automobilka doufá v tišší chod. Takhle. Nečekejte, že bude v kabině úplné ticho, e-CVT se prezentuje nezaměnitelným hlukem, ale pravda, v mnoha případech je výrazně nižší. Spotřeba je nízká a potěší vás, hlavně když vezmete v potaz, jak je vlastně auto velké.

Připomněla mi mnoho let starou zkušenost s Hummerem H2, ten bral 25 litrů za každé situace. Když jel do kopce, z kopce, po dálnici... Kdyby uměl levitovat, myslím, že i to by dělal za 25. No a Camry to měla podobné, ať jsem dělal co jsem chtěl, končil jsem s průměrem parádních 5,5 litru. Čisté město ale bez problémů zvládla i za 4. Toyota zkrátka dál ukazuje, proč má dlouhé roky nejlepší hybridy na trhu.

Jízda v Camry je díky Toyota Safety Sense plná moderních asistentů a ubezpečuji vás, že to jsou solidní konverzační kouzelníci. Takřka ke všemu totiž mají co říct. Sotva jsem se například po rozkoukání pomalu rozjel a rozhodl se sáhnout na obrazovku infotainmentu, hned jsem to od Toyoty schytal. "Zjištěna nepozornost řidiče, dívejte se vpřed," objevilo se na přístrojové desce před řidičem.

Tento asistent okamžitě upoutal mojí pozornost, řekl jsem si, že si ho budu muset později v průběhu testu pořádně proklepnout, ale on byl znovu o krok napřed a začal mě rychle školit. Stačí, že se začnete na sedadle řidiče trochu ošívat, držet se volantu jednou rukou, nebo zkrátka nepracujete systematicky s pedálem a auto vás rychle varuje znovu. Pěkně přísný "policajt."

A pokračujeme další libůstkou, tentokrát s varováním, že se zezadu blíží další auto. Občas je trochu otravné, ale fakt je ten, že Camry ho nenadužívá - to je moc důležité - a hlavně se skutečně hodí. Denně přibývají na silnicích tucty řidičů, kteří si z levého pruhu na rychlostních silnicích či dálnicích dělají prostor pro pohodovou jízdu. Přitom ten tam je z důvodu jiného, že?

Vůz dává na výběr mezi třemi jízdními režimy - Eco, Normal a Sport. Nejvíc se využívají první dva, ale není třeba se bát ani Sportu, práci odvádí výtečnou. Při rychlých startech a semaforových "honičkách" je až překvapivě hbitý a téměř pětimetrovou limuzínu umí bryskně rozhýbat. Až jsem byl překvapen. Sílu dodává hned, bez zbytečného nadýchnutí a vážně se nutně nevytáčí do vysokých otáček, takže motor zbytečně nehlučí. Navíc při jeho používání příjemně ztuhne řízení, tohle jsem od Camry nečekal.

Reprezentativní sedan je i velice pohodlný, karoserie je tuhá a díky pokročilým tlumičům je těžké ocitnout se na silnici v jakémkoliv diskomfortu. Mezi velkými sedany na trhu patří v tomto směru rozhodně mezi ty vůbec nejlepší.

Těžko se tedy divit, že z Camry se stalo oblíbené vozidlo provozovatelů taxislužeb. Pro samotné auto je pak náročné se z této škatulky vymanit, hlavně když to vypadá, že v okolí ruzyňského letiště se tyhle japonské sedany někde líhnou. Jenže divíte se jejich řidičům, že o ně stojí? Já tedy ne.

Skvělý podvozek, nízká spotřeba, jednoduchý a funkční interiér, sympatický vzhled a hlavně poctivě vybavený a prostorný interiér mluví samy za sebe. Když tohle auto přijede, poznáte, že vás neveze žádný šupák. Ale přijíždí kvalita.

Téměř pět metrů (4920 milimetrů) dlouhý sedan začíná v akční ceně a základní výbavě Comfort na 999 tisících korunách a testovaná verze Executive, ta nejlepší, kterou Toyota nabízí, se dostane na 1 199 000 Kč a přihoďte si 25 tisíc za fešný bronzový lak. Nic víc na spolehlivou manažerskou limuzínu nepotřebujete.