Mám takovou alergii. Vedle prachu, roztočů, všemožného pylu a asi tak poloviny ovoce také na Škodovky. Neberte mě špatně. Škodovka mi vlastně nic špatného neudělala a věřím, že já jí také ne. Kromě toho, že teď o ní píšu, že na ni mám alergii.

Společnost jako taková mi nevadí, stejně jako její produkty, které jsou, objektivně vzato, prostě dobré. Ne, vadí mi něco jiného. Vadí mi to, jak se mě na ně furt někdo vyptává.

„A už jsi jezdil tim novym Superbem? A jaký to je?“ Jaký to asi může bejt. Je to prostě novej Superb... Nedělají mi to jenom kamarádi. Ptají se mě na to dokonce i lidi, které vůbec neznám.

Třeba tuhle jsem zaparkoval doma, šel kolem hospody a úplně cizí člověk se mě hned začal vyptávat. Mám rád, když se můžu někde u benzínky vykecávat s podobně cáknutým jedincem o božím sporťáku, ale opravdu si nechci povídat o tom, za kolik jezdí nový Superb v tédéíčku...

Já to vlastně ani vůbec netuším, protože jsem dostal k testu trochu zajímavější variantu: 2.0 TSI 4x4 DSG.

Je to moc dobré auto. Ne, vážně, fakt.

Jak jsem říkal, tohle je benzinový dvoulitr s 265 koňmi, 400 Nm , pohonem všech kol a sedmistupňovým dvouspojkovým automatem, tedy samotný vrchol nabídky.

Nečekejte ale, že je to nějaký sporťák. Tohle opravdu není Superb RS, to ovšem neznamená, že je nějak pomalý. Naopak, je to docela vlk v rouše beránčím.

Už jen jeho samotná existence mě baví. Jak vypadá nenápadně, vlastně totálně nudně. V „operákové“ bílé a na nevýrazných 18palcových kolech z něj vyzařuje taková aura sleeperu.

Uvnitř zase působí až nepatřičně luxusně. Všudypřítomná hnědá kůže vypadá elegantně a působí na řidičovu mysl uklidňujícím způsobem, jako v nějakém starém Mercedesu.

Mercedes tu navíc připomínají ještě další maličkosti. Logika ovládání levé páčky blinkrů s integrovanými stěrači je totiž nápadně podobná tomu, jak to už pár dekád dělají ve Stuttgartu.

Stejně tak tempomat, který se místo tlačítek na volantu poměrně oldschoolově ovládá tyčinkou vlevo pod volantem. Pokaždé víte, kam sáhnout a co máte udělat.

Nahoru přidat, dolů ubrat, k sobě resume a od sebe cancel. Jednoduché, intuitivní, geniální.

Ne deštník ve dveřích, ne škrabka ve víčku nádrže, ne síťky a háčky v kufru. TOHLE je ta Simply Clever maličkost, ve které je Superb malinko chytřejší a promyšlenější než všichni jeho konkurenti.

Druhou maličkostí, se kterou kraluje, je „sporák“, neboli trojice fyzických otočných ovladačů na středovém panelu.

V základu ovládají teplotu klimatizace nebo hlasitost audiosystému, kliknutím na každý ovladač ale můžete přepínat mezi jeho funkcemi.

Teplota vzduchu se změní ve vyhřívání či odvětrávání sedaček, volume zase na intenzitu větráku či jízdní režimy. Šikovné a po chvilce používání i přehledné.

Také jste si jistě všimli, že se volič automatu, stejně jako v Passatu, přestěhoval vpravo pod volant (proto ty stěrače na blinkrech). Na středovém tunelu je tak více odkládacího prostoru.

Po praktické stránce tak není Superbu vůbec co vytknout. Ovládá se intuitivně, místa nabízí tradičně vrchovatou porci, a to jak vpředu, tak vzadu nebo v gigantickém zavazadelníku, ve kterém máte problém se natáhnout po něčem, co se vám zakutálelo až k opěradlům.

Vzadu se budou cestující cítit obzvláště komfortně. Hlavové opěrky jdou rozevřít tak, aby vytvořily oporu hlavy do stran. Loketní opěrka zase nabízí vedle schovky a držáku na nápoje také opěrku pro tablet, takže se můžete pohodlně dívat třeba na filmy.

A designově mě to uvnitř, na rozdíl od unylého zevnějšku, také vůbec neuráží. Před řidičem jsou hezké digitální přístroje s několika volitelnými motivy, centrální tablet multimédií si velikostí nezadá s plátnem multikina a žebrování napříč palubní deskou je hezkým designovým odkazem do minulosti.

Vlastně ano, jedna věc mě vytáčela. Řidičova sedačka má na opěrce našitou cedulku s nápisem AIRBAG, ale přesně v místech, kde mám obnažený delťák těsně pod rukávem trička. Takže mě tam ta cedulka neustále škrábala. Něco jako když vás škrábe cedulka nového trička za krkem.

Je to úplná blbost. Fakt nechápu, na co je tady cedulka informující o tom, že má sedačka airbag, když je v autě airbagů asi padesát, navíc našitá jenom na jednom místě a ještě na úplně pitomém. Rozpárat!

Po jízdní stránce nový Superb také trefuje pověstný hřebíček na hlavičku. Jezdí přesně tak, aby vyhověl naprosté většině řidičské populace.

Takže nečekejte žádnou slast, ale takový ten známý, solidní pocit ze všech ovládacích prvků. Řízení je akorát naposilované, přesné a rychlé. Auto celkově poslouchá tak, jak má.

V komfortním režimu se pohupuje skoro jako americký koráb silnic, až z toho dostanete mořskou nemoc, ve sportovním režimu zase pěkně ztuhne a získáte tolik potřebnou jistotu, abyste si troufli vymést i nějakou tu zatáčku. Což se u takovho jezevčíka šikne.

Není to něco, na co se budete vyloženě těšit, ale když už vás popadne chuť, tak se hezky svezete. Je to prostě sleeper, kterému se příliš nechce a jede si spíš na vlně pohody, ale když už ho probudíte, umí se projevit.

Oněch 265 koní a 400 Nm je přesně taková ta příjemná porce dynamiky, kdy si řeknete, že je to dobré, a nikdy si neřeknete, že by to chtělo víc.

Jenom tedy spotřeba je tomu adekvátní. Za legendárních „3,9 do kopce v protivětru, mámo“ jezdit opravdu nebudete, spíš počítejte s osmi litry při klidnější jízdě a kolem 9,5 l/100 km, když budete často využívat potenciál motoru.

Takže už víte, jaká je nová Škoda Superb čtvrté generace. A mě už teď jenom stačí vygenerovat QR kód na tenhle článek a natisknout ho na pár vizitek.