Nová Škoda Octavia je autem, které je předem odsouzeno k úspěchu. Vždyť dlouhodobě je nejprodávanějším modelem na českém trhu. Za tři a půl generace navíc vzniklo přes 7 milionů oktávek.

První generace se prodalo téměř 1,5 milionu, druhé a třetí už kolem 1,7 milionu a aktuální čtvrtá má nakročeno k podobnému číslu. Doteď, tedy do poloviny životního cyklu, se jí prodalo 673 000 a nelze očekávat nic než druhou půlku prodejů s faceliftem.

Po designové stránce poznáte facelift Octavie zepředu podle nové masky chladiče, nárazníku a především LED Matrix světlometů. Ty mají nový světelný podpis v podobném duchu jako kontroverzní dělené světlomety faceliftu třetí generace, nicméně v tomto případě zakomponované do celku decentněji.

Zezadu najdete také nová koncová LED světla s animovanými blinkry a odlišný design nárazníku. Zboku pak zaujmou dva nové designy kol.

Uvnitř jsou změny také především kosmetické. Najdete tu nové čalounění sedadel, dveří a palubní desky, nové dekory či chromové detaily vyvedené v tmavém chromu.

V souvislosti s vyvedením interiéru se také přeměnily kategorie výbav, jimž vévodí kožené čalounění v odstínu Cognac ekologicky barvené kávovými boby, které se zkonzumují v továrně Škodovky.

Hlavní novinkou je potom 10“ Virtual Cockpit a infotainment o úhlopříčce 13,1“ s přepracovanou a nutno uznat, že intuitivnější nabídkou.

Přibylo také bezdrátové nabíjení telefonu o výkonu 15 W s aktivní ventilací, aby se při nabíjení telefon zbytečně nepřehříval. To je moc pěkný detail a skutečně, za celý den, co jsem telefon nabíjel, zůstal hezky chladný.

Ze Simply Clever příslušenství doznal změn deštník vyrobený z ekologičtějších materiálů, stejně jako škrabka na led schovaná ve víčku nádrže, která už není zelená, ale bílá. Zadní pasažéři si potom nově mohou užívat praktický úložný box pod výdechy ventilace.

Zásadní změny proběhly pod kapotou. Z nabídky zmizelo několik motorizací, ačkoliv to vůbec není na škodu. Za povšimnutí stojí absence základního litrového tříválce. Nabídka nyní začíná potentnějším benzinovým motorem 1.5 TSI o výkonu 85 kW/115 koní.

Na výběr je i silnější varianta 110 kW/150 koní. Chybí také plug-in hybrid, který byl nahrazen mild hybridem spárovaným právě se silnějším benzinem a sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou.

Nabídka turbodieselů je podobně jednoduchá, tradiční motor 2.0 TDI najdete opět ve výkonových variantách 85 kW/115 koní a 110 kW/150 koní. Slabší se páruje jen s manuálem, silnější zase jen s automatem.

Pohon všech kol je vyhrazený pouze jediné motorizaci, a to nejsilnějšímu benzinu 2.0 TSI 150kW/204 koní, který bude dostupný až později v tomto roce.

Největších škrtů doznal sportovní derivát RS. Odpadl populární turbodiesel, s ním i čtyřkolka a nepříliš povedený plug-in hybrid, naštěstí ale tradiční benzinová verze zůstala.

Posílila na 195 kW/265 koní, staromilci holdující třem pedálům a řadicí páce mají ale smůlu, jelikož na výběr zůstalo jen DSG. Z několika variant tak zůstala jen jediná (plus výběr mezi liftbackem a kombíkem), nicméně podle našeho soudu ta ideální.

Eresem jsme zatím jezdit nemohli, nicméně paleta všech aktuálně dostupných verzí na prvních testovacích jízdách z Prahy do Mikulova a zpět nechyběla.

Nejvíce času jsme strávil za volantem skoro základní verze 1.5 TSI 110 kW/150 koní s manuálním šestikvaltem coby nejpurističtější verze. Ještě jsem si totiž střihl odbočku po sázavských okreskách.

Jejich náročný profil a zvlněný asfalt prokázal komfortní a zároveň jisté naladění podvozku (navíc bez adaptivních tlumičů DCC), s nímž se nemusíte bát zatočit ostřeji. Oproti původní verzi to je velká změna k lepšímu.

Přepracování doznalo také kompletně nové řízení a jeho kalibrace, která je nyní malinko ostřejší. V kombinaci s dobře padnoucím volantem s příjemnou perforovanou kůží je to auto, které se moc hezky vodilo náročnými okreskami.

Projev motoru a dlouhé převody příliš nechytnou za srdce, na druhou stranu efektivita je příkladná. Kousek po městě, po okreskách a většinu po dálnici jsem zvládl za příjemných 6,6 l/100 km, aniž bych se držel na uzdě.

Ve výsledku bych sáhl spíš po mild-hybridu, který má drobný „kick“ navíc a automat, s nímž je rodinný či služební život přece jenom pohodlnější.

Naftový motor v podobě 2.0 TDI 110 kW/150 koní s automatem jsem zkoušel chvilku v okolí Mikulova a až na mírně hrubší projev mu není co vyčítat.

Tohle je zkrátka absolutní klasika, se kterou nelze šlápnout vedle. Základní turbodiesel 2.0 TDI 85 kW/115 koní ja zase taková taxikářská varianta, s manuálem se ale uřadíte k smrti.

Pokud ale neplánujete najíždět desetitisíce kilometrů ročně, kdy se vám vrátí úspora z paliva, můj osobní favorit na univerzálního každodenního dříče je právě mild hybrid, který je dostatečně svižný, úsporný a s automatem i pohodlný na řízení. S ním se mi jezdilo nejpříjemněji.