Lidé, kteří mají jako koníček ježdění s terénními auty, dobře vědí, že Toyota Land Cruiser 250 patří mezi spolehlivé parťáky na náročných expedicích. Není to sice takový drsňák jako pracovní řada 70, nenabízí ani takový luxus jako největší třístovka, ale jde o vhodný kompromis se stále vynikajícími jízdními vlastnostmi v terénu díky rámové konstrukci a schopnostmi jízdy po silnici, kde si pohodlím moc nezadá s velkými SUV. „A navíc to je jediná řada, kterou do Česka jako importér dovážíme,“ dodává Antonín Polák z českého zastoupení Toyoty.

Nová Toyota Land Cruiser se na českém trhu začala nabízet už koncem roku 2023, ale opravdu naplno se její prodej rozběhl až letos, protože například koncem loňského roku nebylo možné objednat vrcholnou verzi Executive s předním odpojitelným stabilizátorem. A právě tu jsme se vydali testovat do marockého pohoří Atlas.

Kdyby vám někdo v průběhu cesty uvázal pásku přes oči, a pak ji sejmul v Ifrane, rozhodně byste netipovali, že jste v Maroku. Okolní krajina a zástavba připomíná na první pohled spíše Švýcarsko. Na ten druhý už tam nějaké ty africké prvky najdete, ale do typického Maroka má luxusní horské středisko stejně daleko jako třeba centrum Moskvy do typického Ruska.

Stačí ale ujet několik desítek kilometrů a místo luxusního pětihvězdičkového hotelu míjíme polorozbořené hliněné pastevecké domečky bez elektřiny a jejich obyvatele podél cesty na oslech. Pohoří Atlas tady nemá podobu vysokých štítů, ale spíše náhorní planiny. A přes ni míříme do kráteru, kde nám lidé od Toyoty s pomocí přírody připravili terénní polygon, na němž chtějí demonstrovat schopnosti nového Land Cruiseru 250.

Začínáme úsekem, který nese název „Ditch Crossing“. Ten přesně popisuje, oč tu běží. Pokoušíme se zdolat dost hlubokou průrvu v zemi. Zamykáme centrální diferenciál a odpojujeme přední stabilizátor. Obojí samozřejmě tlačítkem. Pak už se jen pod dohledem instruktorů snažíme do průrvy najet ve vhodném úhlu, takže rozhodně ne kolmo. Přední kola se při vjezdu do rýhy prověsí, nápravy vykříží, takže „lanďák“ neztratí grip a podaří se nám puklinu překonat bez ztráty kytičky.

Následuje sekce výjezdů a sjezdů po okrajích kráteru. Tady můžeme zkoušet další dvě vychytávky. Vlastně tři, tou první, kterou jsme použili už na předchozím stanovišti, byla redukční převodovka. Tu používáme i zde, ale přidáváme takzvaný Crawl Control. To je funkce, která umožňuje ovládat rychlost auta nikoli nohou, ale rukou pomocí tlačítka. Jím si volíme rychlost plazení mezi 1 a 5 km/h, a pak už musíme jen držet volant a věřit autu, že to zvládne. Když občas mělo tendenci sunout se z prudkého srázu dolů jako sáně rychlostí, která se evidentně zvýšila z požadované hodnoty, už už jsem se dotýkal nohou brzdového pedálu, ale udržel jsem se. Pneumatiky našly grip a auto zpomalilo na požadované tempo. Zejména v prudkých výjezdech pomáhá i průhledná kapota“, což je samozřejmě věc čistě virtuální a viditelná pouze na displeji auta. Soustava kamer ale opravdu umožňuje vidět i „skrz“ kapotu, co se děje přímo před koly toyoty.

Stejná funkce se hodí i na „Rocky Section“, tedy stanovišti s cestami „pocukrovanými“ pořádnými balvany. Oceňujeme výtečnou manévrovatelnost auta s novým elektrickým posilovačem řízení (při vyšších rychlostech z něj tak nadšeni nejsme) i přesné dávkování točivého momentu vysokoobjemového naftového čtyřválce o objemu 2,8 l. Mimochodem, jde zatím o jedinou pohonnou jednotku pro nový Land Cruiser. Jestě letos ale dorazí kombinace dieselu a mild hybridu.

Závěr patří sekci, která nese trochu tajemný název „Mogul Section Cross-Axle“. Spočívá v přejíždění uměle vytvořených muld, které trochu připomínají hřbety velbloudů dvouhrbých. U cedule nás vítá sympatický vousáč: „Ahoj, já jsem instruktor Matteo ze Španělska. Užívám si Maroko a hlavně to, co jsme si tady pro vás připravili,“ pochechtává se dunivým smíchem.

„Měj jistotu, že máš zapnutou redukci a zamknutý centrální i zadní diferenciál. Ještě musíme deaktivovat SDM stabilizační tyč na přední nápravě, dostaneš tím o dvacet procent větší možnost zkřížení náprav. A to je přesně to, co v této sekci potřebujeme, pět až sedm centimetrů navíc pro křížení. I kdybys to zapomněl připojit zpátky, tak se to v rychlostech od 25 km/h stane automaticky. A teď se soustřeď! Až pustíš brzdu a auto se rozjede, dej nohy z pedálů. Žádný plyn, žádné brzdy. Prostě tomu autu věř. Je to důležité! Možná se objeví moment, kdy budeš mít pocit, že autu musíš pomoci. Prostě to nedělej! Udrž se a nedělej to! Nech auto pracovat,“ koučuje mě Matteo velmi přesvědčivě.

Takže pouštím pedály a nechám auto pobroukávat a plazit se k první muldě. Tu přejede předním kolem, zhoupne se dolů, podvozkem si ani neškrtne, ale na chvíli se zastaví. „Šlápni na plyn,“ radí moje ego, ale vybavuji si přísnou Matteovu tvář a nohu v posledním okamžiku stahuji. Auto se samovolně zase pomalu rozjede, levé kolo se ocitne vysoko ve vzduchu, pak seskočí z muldy, a teď už je zase čas na pravou stranu. A tak to jde dál a dál. Schválně nepíšu „jede“, protože auto skutečně spíše jde. Nebo se přes ty velké boule tak nějak samo přenáší. Offroadové ježdění prostě nemusí být žádná věda.