Ještě, než se pustíme do všech náležitostí a zajímavostí na testovaném voze, který byl navíc ještě vyšperkován dynamickou sadou Performance Parts, si raději připomeňme jednu důležitou věc, která k této generaci M2 patří. Jde o jeden z úplně posledních modelů ze sekce M, kterého se netýká elektrifikace. Jaký má smysl mít baterii v čistokrevném hltači asfaltu, vyrobeném jen pro požitek z jízdy, to si musí obhájit někdo jiný, ne já...

Nicméně i díky tomu získává současná M2 na hodnotě, čehož si byli vědomi také zákazníci v Česku a okamžitě všechny modely pro místní trh vykoupili.

Dvoudvéřové kupé má specifické vzezření, ale jinak než ostatní modely bavorské automobilky, které v posledních letech symbolizují bobří zuby na místě chladiče. Ani "dvojka" nicméně není klasickým designovým konzervativcem, naopak v nabídce BMW se nedá najít jiné vozidlo zepředu podobné právě tomuto.

Horizontálně tvarované ledvinky a podlouhlé světlomety až na bok karoserie vytváří drsný úsměv a celý model už není tím drobkem, na kterého jsme byli zvyklí. Dvojkové kupé teď měří 4,58 metru, protáhlo se tedy o celých 12 centimetrů. A protože "dvoudvéřaky" už nejsou tak v módě jako před lety, tak M2 je na silnici vidět o to víc. A to ani není třeba mluvit o tom testovaném, které dorazilo s rudým metalickým lakem Toronto Red.

Oproti běžnému kupé třídy 2 se jeho steroidový sourozenec chlubí rozšířenými bočními prahy ve spojení s mohutnými bočními blatníky, záď pak zdobí celkem výrazný spoiler a mohutný difuzor a v něm zdvojené dva páry koncovek výfuku. Opticky velmi nenásilné.

No a teď ty zmiňované Performance Parts, které na už dostatečně sportovním voze vypadají asi jako když lahodný smetanový dort ozdobíte sadou sladkých třpytek. Vůz ještě víc nabral na dynamice a přesto nevypadal jako nějaká japonská skládačka z úvodních dílů série filmové Rychle a zběsile. A to i přes boční polep či nápis "M Performance Parts" na špici čelního skla.

Do příplatkové částky 334 165 Kč se vešla pořádná karbonová nálož. Z tohoto lehkého materiálu jsou například kryty zrcátek, průduchy vzduchu předního nárazníku, nástavce zadního nárazníku, zadní spoiler, difuzor či sada řazení pod volantem.

Do částky se započítaly ale také polepy kapoty, prahů a dveří, vyzdobená loketní opěrka, kolíčky dveří s malým logem "M", koberečky, obal klíče či nádherný volant s krytem z Alcantary. Tahle M2 je pořádně vyzdobená, hezká a nepřeplácaná. Ačkoliv na papíře vše možná vypadá jinak.

Sezení bylo příjemně sportovní, čímž chci tentokrát říci, že vůz nebyl vybaven tvrdými skořepinovými sedadly, takže ani delší tratě tělo netrápily. Oproti - mnou před rokem testovaném modelu 220d - už ten aktuální prošel změnami, zmizelo mnoho tlačítek a všechno už řeší jednodílný prohnutý displej. Přístrojový panel má velikost 12,3 palce a infotainment 14,9 palce. A víte co? Ani jsem to vlastně nezaznamenal. Už jsem si nejspíš zvykl. Kruhový ovladač iDrive navíc zůstává.

Zadní sedadla nejsou jen nouzová, samozřejmě nejsou tvořena pro nohy a hlavu dvou dospěláků a cestu do Chorvatska, ale využít se dají. Stejně tak zavazadlový prostor, ten má sice menší otvor, ale je celkem dlouhý.  Nabídne objem až 390 litrů.

Na M2 jsem se těšil, dobrovolně se přiznávám. Do komentářů pod článkem se mi klidně může přihlásit ten, kdo by to měl jinak. Pod kapotou se ukrýval třílitrový přeplňovaný řadový šestiválec o výkonu 460 koňských sil, s točivým momentem 550 Nm, zrychlením na stovku za 4,1 sekundy a maximální rychlostí 250 km/h.

Jaká by byla opravdová neomezená maximálka? Když s autem pojedete okolo 200 km/h a ucítíte sílu, energii, chuť a dravost a všimnete si, že bavorák si sotva zařadil šestý rychlostní stupeň z osmi možných... No, můžeme se maximálně zasnít.

Nastartování odkryje zvukovou stopou, co řidiče při jízdě čeká. Jde o každodenní lahůdkové audio. Ani není třeba mít motor v režimu "Sport plus" s otevřenými klapkami a je to radost. Síla motoru je až hrozivá, a to klidně zhruba od 1800 otáček. M2 neustále reaguje na plyn, každý střet podrážky s pedálem posune auto s kopancem silou dopředu. Potenciál je obrovský a řízení je velmi přesné, tedy tak jak lze od auta tohoto typu čekat.

Zmiňovaná automatická převodovka (kdo by chtěl manuální musí si připlatit zhruba 13 tisíc Kč) šlape hladce, při přeřazení do režimu Sport a používání pádel zase reaguje rychle a s lehkým trhnutím demonstrujícím řidičovi svou sílu. Dvacetipalcové obutí má nárok promlouvat do komfortu jízdy, ale nečiní tak. Adaptivní tlumiče pracují v jakémkoliv režimu pocitvě. Ran se uvnitř auta nemusíme bát.

Co mě nepotěšilo při letmém lustrování dat byla hmotnost, více než 1,7 tuny mi k autu neseděla. Ale je to pochopitelné, narostlo, a to množství elektroniky se také někde musí projevit. O to příjemnější bylo zjištění, že šlo skutečně jen o číslo. M2 není těžkopádná, zatáčky si tahle energická zadokolka dává ke svačině a ani se v nich nehne. Pokud samozřejmě řidič nezavelí.

Kdo poctivě sledoval starší díly populárního seriálu Top Gear, ten jistě mnohokrát slyšel z úst Jeremyho Clarksona, jak se z moderních a přetechnizovaných aut vytrácí zábava. Většinou na úkor spolehlivosti a bezpečí. BMW si obojí zachovalo a k tomu do některých vybraných modelů divize M dodává v posledních letech také prvek zvaný Drift analyser. Něco, co je ve voze doslova jen pro radost.

V praxi to znamená to, že řidič si může na trati například sledovat délku svých driftů, jejich vzádelnost či úhel a pak si vypočítávat skóre. Jde samozřejmě o element, který v žádném případě nepatří do běžného provozu, ani třeba na večerní opuštěné parkoviště obchodního domu někde za městem. Ale M2 má hlavně bavit, proto tuhle maličkost hodnotím kladně.

Příjemným překvapením byla konečná spotřeba. Kdo čeká, že bude jezdit za 9 litrů, je blázen. Kdo si ale myslí, že standardem je 15, je taky mimo. M2 i přes svou váhu a schopnosti není strojem, ke kterému je nutně potřeba, aby vás na pumpách znali kvůli častým návštěvám křestním jménem. I jízda městem v odpoledních hodinách se dá zvládnout za 11 a půl litru, takže pokud auto nebudete vyloženě držet za krk, nebude zbytečně hladové.

S cenou lehce nad 1,8 milionu korun můžeme autu říkat „nejlevnější emko“. Takhle lacině ho ale asi nikdo nazývat nebude. Předchozí generace po celém světě jezdí desítky tisíc kusů a není to kvůli ceně, ale díky množství zábavy, kterou nabízela. U verze z roku 2023 to je podobné, je to závodní lahůdka, jejíž cena se díky příplatkům vyšplhala na 2 186 578 Kč, ale za tyhle peníze její majitel získal kopec síly a k tomu kus bavorské historie.

Já jsem nakonec auto využíval hodně na denní ježdění, ale pro ty z vás, kdo jsou z testu zklamaní a čekali, jak se tváří v tvář postavím 460 koním na rozžhaveném asfaltu, výše je odkaz na zážitky kolegy Lukáše Dittricha, který s M2 řádil na okruhu v Mostě.