K sepsání tohoto blogu mě inspiroval post na jedné automobilové instagramové stránce, kde se ptali, jaké je nejlepší auto na první rande.

Odpovědi byly vskutku zajímavé. Od Aston Martinu DB5 a dobře padnoucího obleku (jakože James Bond) přes staré hranaté Volvo (jakože šmajchlkabinet) až po hluboce filozofické odpovědi nutící k zamyšlení, jako třeba „v autě, které je už splacené“ nebo „v okruhové hračce – když bude i druhé rande, tak je to ta pravá“.

A během toho jsem se nemohl nezamyslet. Jakými auty jsem vlastně já jezdil na první rande? Navíc z pozice motoristického novináře, který má často přístup k opravdu drahým a luxusním autům. A machroval jsem tím na své oběti, které jsem chtěl ulovit?

Osobně razím heslo, že auty na holky nemachruju. Opravdu, nesnažím se před nimi předvádět jak cenou auta, které není moje, tak ani rychlou jízdou nebo nějakými kaskadérskými kousky. A když už jedu rychle, tak proto, že je mi to přirozené. A když už mi to někde uklouzne, tak proto, že mě to prostě baví a mám na to zrovna chuť.

Až na to, že když na to tak vzpomínám, vůbec to není pravda. (červenám se a stydím se)

Jednu slečnu jsem kdysi lákal na svezení ve Fordu Mustang. Když se ptala, jestli pojedu opatrně, opáčil jsem, že jasně, že já přece před holkama nemachruju. Ale fakt, jen tak jsem chtěl pobublávat městem, žádné skopičiny. Nakonec jsem onemocněl a auto stálo celý týden nevyužité. No, nedopadlo to. Možná je to jedině dobře, protože jsem alespoň eliminoval tohle riziko:

Pamatuji si také, když bylo Subaru BRZ úplně nové, pořád jsem lákal jednu slečnu na projížďku. Docela odolávala, a když se konečně podvolila, byl zrovna letní večer a trochu nasmrkáno, vyjel jsem do kopců za Prahou a házel bůčky. Strašně jsem se chtěl předvést, jak to umím. Ne, zadkem ve stromě to naštěstí neskončilo, naopak docela jí to bralo. Úplně jsem jí to viděl na očích. Teda aspoň myslím. No, nedopadlo to.

Tahle macho fotka, jak se opírám o žlutého Mustanga, který není ani můj, doteď ještě visí někde v hlubinách Tinderu. A když jsme u nejznámější seznamovaní aplikace, jednou jsem zkusil turbo rande v Mazdě MX-5. Ne jakože měla turbo, ale že jsem zkusil tři rande za večer. Abych vždycky na začátku zapůsobil, trénoval jsem skákání do auta se zavřenými dveřmi. Nakonec jsem to udělal jenom s tou první. No, taky to nedopadlo. Níže video z tréninku:

S jinou slečnou si zase vůbec nedokážu vybavit první auto, které jsme zrovna měl, když jsme se na jedné společenské akci poznali a vezl jsem ji domů, ani si nepamatuju auto z prvního rande, ale už si vybavuju to z druhého. Bylo to modré BMW 335d xDrive Sedan a jel jsem pro ní do Liberce, kde bylo zrovna nasněženo, ale pochopitelně jsem s ní na silnici na Ještěd vůůůbec nedriftoval… Taky si dobře pamatuju poslední rande. Když mi dala kopačky, bylo to zase v BMW, tentokrát v pětce.

Jo pak jsem jel na první rande v Mercedesu S 500 Cabrio v bílé perleti. Když jsem ji vezl domů, vlastně to na ní ani moc nezapůsobilo, protože jsem pochopil, že její otec je tak trochu zámožný a na tenhle standard je poněkud zvyklá. A jelikož jsem tak nějak tušil, že bude zvyklá i na to, že by auto mělo být moje, a ne půjčené, dopadlo to podle očekávání. Nedopadlo to.

Pro další potenciální partnerku jsem si zase přijel v Impreze STI. Naštěstí mělo auto úplně mrtvou spojku, takže mi nedovolilo jezdit nijak hrubě ani rychle, ale hezky jemně jako se slečnou Daisy. Říkal jsem si, že bych měl auto vrátit hned na začátku týdne, jak jsem objevil problém, aby mohlo na servis, ale pár dní jsem si ho ještě nechal právě kvůli tomu rande. Ta spojka byla fakt špatná a málem jsme nedojeli ani zpátky domů ze schůzky. Slečna se sice původně nabízela, že pojedeme jejím autem, ale já jsem tak nějak podvědomě stejně chtěl zapůsobit. Kupodivu to dopadlo, i když jenom na chvilku.

Pak je tu moje bývalá dlouholetá partnerka. Líbilo se jí, když jsem měl drahá novinářská auta, to ne že ne, ostatně komu by se to nelíbilo. A také nesnášela, když jsem pro ní do práce z recese jezdil svojí rozpadlou hranatou Pandou, za kterou se styděla. Také už spolu nejsme. Nutno podotknout, že nejen kvůli té Pandě...

A moje osudová žena. Na první rande jsem měl zrovna Renault Clio R.S. Trophy 220. Nic lepšího jsem ten týden zrovna nenafasoval. Docela jsme spěchali, protože už jsme jeli pozdě do restaurace, vyblikával jsem levopruhaře a nadával na ně. Navíc ta dvouspojková převodovka nebyla úplně ideální (jemně řečeno) a protože co na srdci, to na jazyku, dával jsem to verbálně dost najevo. Hned na prvním rande tak měla možnost poznat, že jsem nejen egoistický blbec, ale i výbušný vztekloun. Korunu tomu nasadila cesta zpět, kdy jsem si zapomněl rozsvítit světla a zastavili mě měšťáci.

Teď jsem si vzpomněl ještě na jinou příhodu s policejní kontrolou. V Subaru BRZ mě zastavil takový šerif z pohotovostní motorizované jednotiky v taktické vestě, koltem proklatě nízko a machroval na mě: „Víte, k čemu je ta páčka nalevo (a sáhl na ni, div ji neurval)? Takže papíry a bejby mi taky ukáže občanku.“ To si zase s chutí zamachroval on. Stejně za to může to auto, protože BRZ první generace nemělo trojblik. A já zvyklý z ostatních aut jenom ťuknout do blinkru, jsem bliknul jenom tak neznatelně, že se snad ani nerozsvítila žárovka.

Ale zpátky k mé současné partnerce. Naštěstí mě tehdy městský policista jenom upozornil na nerozsvícená světla v noci (pod září pouličních lamp to opravdu nebylo z auta poznat, že nesvítím) a jeli jsme dál. Od druhého rande jsme raději všude chodili pěšky. Na třetí a osudovou schůzku, kdy proběhla první pusa, jsem zase přijel autem. Byl to tuším Peugeot 308. Nechal jsem ho u ní, že půjdeme pěšky a ráno se pro auto stavím taxíkem. Prý to bylo úplně naprosto okaté znamení, že se u ní chystám přespat. Jako nééé, že bych to neplánoval se k ní nějak nenápadně pozvat...

Jsme spolu dodnes. Asi mě má opravdu ráda. Ostatně Clio a 308 odfiltrují zlatokopky hned na začátku.

Auta jí neštvou, naopak jí celkem baví a můj koníček toleruje. Byla se mnou i na Norsdchleife nebo jsem jí na Floridě vzal na NASCAR. Fakt se jí to líbilo. Ona mě zase na oplátku poprvé vzala na čtyřhodinový tenisový zápas, když mě tenis fakt nebavil. A vidíte, teď ho dokonce hraju.

Jasně, že se jí líbí, když jedeme na dovolenou Range Roverem, ale taky zvládne výlet ve staré Pandě nebo právě mojí příšerně nepohodlné okruhové Miatě. A dodnes vzpomínám na jedno normální obyčejné rande, kdy jsme si jen tak vyjeli na večeři ve starém Mustangovi. To bylo fakt dobrý! Jinak ji na novinářských autech spíš zajímá, jak dobře mají přístupný isofix.

Nesmím zapomenout také na jedno speciální rande s ženou vůbec nejmilovanější. Maminku jsem na její šedesátiny vyvezl na sváteční oběd v Porsche 911, které je jejím milovaným autem a splnil jsem jí tak dávný sen. Akorát má tendenci mi pořád říkat, že „s maminkou jenom šedesátkou“. Pořád si ještě nevšimla, že limit už dávno snížili na 50. Taky dvacet let neřídí, že jo. „Co jsi říkala, mami? Dvě stě šedesátkou?“

Takže to jsou moje rande a „moje“ auta, se kterými jsem na ně jezdil.

A jakým nejlepším autem jste na první rande přijeli vy? A vybíráte si auta podle toho, že chcete zapůsobit? Půjčíte si kvůli tomu auto od táty, dobrého kamaráda nebo snad dokonce z půjčovny? A jak to děláte vy, moji novinářští kolegové? Machrujete?

A co vy, děvčata, v jakém nejlepším autě si pro vás chlap přijel? A zapůsobilo to na vás? A předváděl se za volantem?